(ČB 4/2015)

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Zda přímo moc, nevím, ale vliv jistě, mnohokrát: v rodině, v zaměstnání, při různých pracovních jednáních, mezi přáteli. Prokazatelně některé změny vyvolaly mé publicistické příspěvky. A snad i něco z toho, co jsem vložil do svých knížek, čtenáře zcela neopustilo. 

Gabriela Horáková, armádní kaplanka
Ano, zažívám, čas od času, že moje slovo moc má. Snažím se o té moci vědět, nenechat se jí uhranout, ale také se jí nezříkám.

Alex, lektorka komunikace
Musím říci, že ano. Několikrát se mi v životě potvrdilo, že vyřčené slovo nelze vzít zpět – i když by člověk dal cokoliv za to, aby to možné bylo. Často i dobře míněná rada nebo čistá pravda může, vyřčena v nevhodném okamžiku nebo jen nesprávným tónem hlasu, velmi ublížit. Naštěstí mám mimo výše popsané i zkušenost s opačným dosahem – někdy opravdu stačí říci pár povzbudivých slov a ten, komu byla adresována, se „rozsvítí“…

Zdeněk Bárta, farář a bývalý senátor
V roce 2004 jsem v Senátu PČR řekl, že prezident Klaus se dopouští velezrady, protože umrtvuje Ústavní soud tím, že nenavrhuje Senátu nové ústavní soudce. Sice jsem se stal terčem ostré kritiky ze všech stran, neboť Češi neznají Ústavu a pletou si velezradu s vlastizradou, nicméně Klaus v rychlém sledu posléze zbývající soudce do plného počtu navrhl. Za slovo „velezrada“ ze mne pár týdnů dělali naprosto všichni blbce a ten výprask v médiích i mezi známými byl opravdu velmi nepříjemný, ale pomohlo to mocně veledůležité ústavní instituci.

DaZ