(ČB 2/2015) Historik Václav Zeman se od roku 2005 věnuje působení reformačního myšlení ve zdejším kraji od 16. století a nepomíjí také inspiraci, kterou byla v pozdějším období výrazná zbožnost blízkého Ochranova (Herrnhut). Lidé hledající nový typ zbožnosti vážili cestu do Ochranova čtyři až pět hodin pěšky, například z Růžové u Děčína.

Pro přehlednost je možné postihnout proměny náboženských zápasů ve třech obdobích: doba předbělohorská, období upevnění nadvlády katolické církve a čas po vydání tolerančního patentu v roce 1781.

Snad nejzávažnější otázkou v časech dávno uplynulých stejně jako v přítomnosti je otázka tolerance. Profesorka Božena Komárková podala výklad tohoto slova: „Co vlastně znamená tolerance? Může být dvojího druhu. Známe ji jednak kolem sebe ve smyslu ,žít a nechat užítʻ. Nestarat se o druhého a odmítat, aby se pletl do mých záležitosti. Všecko má stejnou hodnotu, je to věc názoru, který se může měnit. Je to stanovisko vyznačené lhostejností k hodnotám pravd a vyznačuje velkou část naší dnešní civilizace. Je však jiný význam tolerance, a vyrostl na naší půdě dříve než jinde v Evropě. Vyznačuje se naopak úctou k pravdě, která je větší než schopnost člověka ji poznat, protože je omezen svým prostorem a časem. Celou pravdu zná jen Bůh a člověk ji dovede pochopit jen zčásti podle světla, které mu bylo darováno jako jiným lidem v různé míře, a proto jsou lidé povoláni hledat ji společně. Takový postoj znamená současně úctu k druhému člověku a důvěru, že společné hledání je pomocí oběma stranám.“ (Tolerance jako podmínka života, Eman 1999, s. 35)

Doba předbělohorská se charakterizuje jistou otevřeností, těžkými zápasy o moc, o zachování odkazu Husova, utrpením Jednoty, zároveň však dochází na některých místech k pronikání reformačních myšlenek Martina Luthera. Tak například v roce 1522 začal působit v Děčíně evangelický kazatel Dominicus Bayer. Do neuvěřitelných kompetenčních půtek někdy kolem roku 1525 zasahoval osobním dopisem sám Martin Luther. Časem převážil v tomto případě vliv katolický. Jiný příklad: Nedaleko Hřenska, v Srbské Kamenici v roce 1568 byl pravděpodobně prvním luterským kazatelem Christoph Jerschel. Studoval v Pirně, Magdeburgu i Wittenbergu. Důraz na vzdělání kazatelů byl zřejmě silný. V roce 1574 byl pohřben v nedalekých Arnolticích. Tímto výčtem si připomínáme, že bylo na co navazovat. Nadto někteří hospodáři, sedláci, kteří neměli právo emigrovat, si podrželi „svou víru“ neuvěřitelně dlouhou dobu.

zpracoval Petr Čapek
s použitím materiálů Václava Zemana a časopisu Děčínské vlastivědné zprávy, který vydává Oblastní muzeum v Děčíně ve spolupráci se Státním archivem Děčín