(ČB 1/2015) Na podzim jsem byla pozvána naší spřátelenou Skotskou církví (Church of Scotland) na jejich výroční shromáždění. Kromě mne přijel ještě zástupce církve z Taiwanu a z Malawi. Zkušenost to byla pro mě přínosná, Skotové mne nakazili svým pozitivním přístupem a spoustou nápadů, které realizují. Jejich heslo je: „Nikdy neříkej nemůžu, řekni, co můžeš“.

Navštívili jsme kavárnu pro seniory, kterou ve sboru v Glasgowě pořádají jednou za týden. Lidé si tam mohou popovídat, levně se najíst, zahrát bingo a ještě mezi sebou vyberou nějaké peníze. V Glasgowě taktéž začali s miniprádelnou, která pomohla několika nezaměstnaným ženám postavit se na vlastní nohy. Dalším projektem je pomoc uprchlíkům na Maltě, stavění domů ve Rwandě a malování obrazů lidmi s Alzheimerovým onemocněním. Slyšela jsem o projektech v Indii, kde ženy vaří vajíčka a prodávají je, aby se uživily, jinde pletou tašky z plastu. Začít lze opravdu s málem.

Zajímavé také bylo účastnit se v jednom místním sboru bohoslužeb. Farářky se snažily být opravdu zábavné. Dávaly otázky, házely do publika balónky, mezi lidi rozdali dílky puzzle, které se skládalo, nevycházela jsem z údivu. Bylo mi trochu líto, že věkový průměr byl kolem šedesátky, nebyly tam téměř žádné mladé rodiny.

Po návratu domů jsem uvažovala, jak svou zkušenost zúročit, a tak u nás ve sboru v Dobříši začínáme v rámci „babince“ s drobnou sociální pomocí. Díky sociální koordinátorce Noemi Trojanové a dalším lidem se k nám dostávají informace o konkrétních potřebách sociálně slabých rodin a my se pak snažíme dát mezi sebou dohromady potřebné oblečení, boty, plenky, složit se například na nové brýle nebo kroužek pro dítě. Aktivně se chystáme přidat k projektu Krabice od bot, také se nám moc líbí idea Kmotrovství, v jehož rámci jsme už podpořili hudební kroužek pro děti jedné ukrajinské rodiny.

Chtěla bych všechny čtenáře Českého Bratra povzbudit k tomu, aby se porozhlédli kolem sebe. Určitě uvidí spoustu lidí, kterým je možné udělat radost i malou službou. Ať už je to doučování dítěte azylantů, čtení seniorům, přinesení látky do chráněné dílny. Věřím, že se takto stáváme solí této země.

Jsem Bohu vděčna za to, že jsem mohla ve Skotsku být a zkušenosti z této cesty pak aktivně využívat i tady u nás.

Kateřina Vojkůvková, kurátorka sboru v Dobříši