(ČB 1/2015) Nová rubrika „Děti a sbor“ je určena pro pracovníky s dětmi v církevním prostředí; především pro učitele nedělní školy, táborové vedoucí, učitele náboženství, mládež pracující s dětmi a podobně. Cílem je povzbudit, vzdělávat a inspirovat.

Jedna pedagožka učila biologii a chemii. Žáci biologii milovali. Chemie je nechávala vlažnými. Přitom měli stejnou učitelku s týmiž pedagogickými schopnostmi. Biologie byla totiž hlavním oborem této učitelky a její velkou láskou.
Lásku k oboru, tu by měl mít i učitel nedělní školy. Měl by být svým úkolem nadšen. To je však začátek definice. Chybí ještě říci, co tím úkolem vlastně je. Naučit děti znát biblické příběhy? Stanou se z nás křesťané jen znalostí biblických příběhů? Starozákonní biblické příběhy nám ukazují cestu Božího lidu. Nový zákon mluví o Božím příchodu na zem v Ježíši Kristu. Je dobré tyto příběhy znát. Úkolem učitele je však dětem ukazovat, že se prastará cesta Božího lidu týká jejich současného života. A že Ježíš Kristus zemřel za každého z nich. Pozvání na tuto cestu by mělo být patrno z každé nedělní školy.

Z učitelova působení by mělo být jasné, že on sám se cítí být součástí Božího lidu a že je mu tato příslušnost radostí a že dává jeho životu smysl. Pevně zakotven ve víře může učitel začít pracovat na svém úkolu. Může se vzdělávat v Písmu, pracovat na svých pedagogických schopnostech, učit se různým metodám práce s dětmi, učit se dětem naslouchat, pracovat na tom, aby se v nedělce cítily dobře. Může s ostatními členy sboru promýšlet účast dětí na sborovém životě tak, aby se staly jeho součástí, až řady nedělní školy opustí.

Může nedělku učit každý? V naší církvi nepěstujeme citlivost k Božímu povolání, jako je to v některých jiných církvích. Může se stát, že si svým úkolem nejsme jisti. Vím o dobrých učitelích, kteří začali učit velmi mladí jen proto, že jim o to řekl jejich farář. Cítili se tehdy povoláni? Možná už to sami nevědí. Myslím však, že by nevydrželi učit řadu let pouze proto, že je o to kdysi požádal farář. Učitel by měl cítit ke svému úkolu vnitřní touhu a měl by mít (alespoň většinou) z učení radost.
Můžu učit i já? Jsem na to dost dobrý? Spoléhejme na působení Ducha svatého. Ten dělá z rybářů zakladatele církve, z pronásledovatelů misionáře a z obyčejných hříšníků dobré učitele.

Můžu učit, i když se mi to někdy nedaří? V nedělní škole se učí děti víře a učitel pokoře. I perfektně připravený a zkušený učitel může narazit na nesnáze. Podařené setkání není jen výsledkem svědomité přípravy, ale právě i působením Ducha svatého. A když nevěje, tak nevěje. Avšak pros o něj neustále! Když se nedělka povede, věz, že to není jen díky tvé schopnosti, ale zejména díky Boží milosti.
Jak se mám připravovat? Modli se, čti Bibli, vzdělávej se. Buď součástí sboru, mluv s ostatními. A při svém velkém nasazení nezapomínej na sebe. „Bůh Tě chce živou, ne mrtvou, řekl mi jednou můj muž, když jsem se s migrénou hnala do kostela.“ Otočila jsem se a šla domů. Jsem nahraditelná. Díky Bohu.

Daniela Bednaříková, učitelka nedělní školy v Miroslavi, členka poradního odboru SR pro práci s dětmi