(ČB 12/2014)  Jihočeský seniorát má jedno specifikum: je druhý největší, co se týče rozlohy, a zároveň nejmenší, co se týče počtu sborů. Je jich tu totiž pouhých sedm. Jižní Čechy jsou zkrátka oblast tradičně katolická, což je dáno vládou katolických Rožmberků na straně jedné a důkladnou rekatolizací na Táborsku na straně druhé. Na Jindřichohradecku a v několika dalších lokalitách žily skupinky Valdenských, ale to bohužel naši současnost příliš neovlivnilo. Jediná oblast v našem seniorátu, která byla tradičně evangelická je jihozápadní část Vysočiny. Žel do dnešních dnů z této tradice mnoho nezbylo.

Po vzniku republiky i na jihu Čech začaly vznikat sbory. Někdy tak veliké, že si to sotva dovedeme představit. A pamětníci na to s nostalgií vzpomínají.
V seniorátu jsou dva velké sbory. Největší, České Budějovice, mají dokonce dva faráře – Davida Nečila a Daniela Freitingera. Druhý jmenovaný je určen pro kazatelskou stanici v Kaplici. Sbor zdědil kostel v centru města po německých evangelících, kteří byli po válce vyhnáni či odsunuti.

Pozoruhodný je vznik sboru v Jindřichově Hradci. Na konci 19. století se tady k evangelickému vyznání hlásili pouze čtyři občané. Ti navázali vztah s hornodubenským sborem. Po úmrtí dcery jednoho z bratří a po konfliktu rodiny s jindřichohradeckým proboštem, který rozhodl pohřbít dceru v místě vyhrazeném pro sebevrahy, přibylo lidí, kteří se přihlašují k evangelické církvi. Zanedlouho po konfliktu týkajícího se pohřbu vzniká v Jindřichově Hradci kazatelská stanice jako filiálka evangelického sboru v Horních Dubenkách. Modlitebna s farou jsou v krásném parku u řeky Nežárky, kousek od centra, s výhledem na zámek. Farářem je tam dnes David Balcar. Ostatních pět sborů bych se nebál nazvat malými. Ve Strmilově právě nastoupila farářka Ludmila Míchalová Mikšíková. V Soběslavi působí Richard Dračka, v Táboře Ondřej Kováč, v Písku Jiří Ježdík a ve Volyni Hynek Tkadleček.

Z malého počtu sborů a veliké rozlohy seniorátu vyplývají i veliké vzdálenosti mezi jednotlivými sbory. Pro posílení sounáležitosti proto kromě presbyterních konferencí pořádáme vždy v květnu v jednom ze sborů seniorátní den pro všechny generace, tzv. „Evangelickou neděli“, se zajímavým programem i tématy jako ekologie, izraelsko-palestinský konflikt, diakonie, misie… Někdy akce splní účel více, jindy méně. Rozhodně v nich však míníme pokračovat.

Malý počet sborů není jistě sám o sobě výhodou, ale umožňuje nám udržovat více osobní vztahy. Na setkání farářů prý panuje atmosféra důvěry a otevřenosti.
Jak zvládneme finanční soběstačnost v budoucnu, samozřejmě nevíme, ale hledíme do ní s nadějí. Není důvod cokoli vzdávat předem, a že se máme dobře jako nikdy dříve, víme také. Tudíž máme i rezervy v obětavosti. Prozatím chceme ve sborech udržet faráře na celé úvazky. Slučování sborů v našem seniorátu by bylo, vzhledem k velkým vzdálenostem, poměrně obtížné. Až to bude nutné, pravděpodobně bude mít více sborů jednoho společného cestujícího faráře. Různé strategie můžeme promýšlet a vytvářet, ale než na ně dojde, tolik věcí se změní…

V seniorátu jsou dvě střediska Diakonie: v Písku „Blanka“, poskytující služby pro seniory – domácí péči, pro lidi s Alzheimerovou nemocí a domov pro seniory. V Soběslavi je středisko Rolnička pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením s širokým záběrem – od péče o děti v integrované mateřské školce, přes školu, centra denních služeb, chráněné dílny, sociálně terapeutické dílny až po chráněné bydlení. Od loňského roku Rolnička navíc rozšířila svoji působnost i do Tábora a funguje také trochu jako kulturní a společenská agentura, neboť pořádá nejrůznější akce pro veřejnost.
Táborský sbor zřídil již v roce 1991 křesťanskou mateřskou školku.
Seniorátním kurátorem jsem již druhé funkční období. Kromě starostí mi to přineslo především možnost poznat zajímavé inspirující lidi, ale také rozšířilo pohled na mnoho oblastí života církve, poznat její rozmanitost a uvědomit si, že nejsme na cestě sami.

Jan Růžička, seniorátní kurátor Jihočeského seniorátu