(ČB 9/2014) O krásu bohoslužby je potřeba se neustále snažit. A jak by to mohlo jít lépe než prostřednictvím hudby. Vždyť hudba samotná je modlitbou, pomáhá tvořit bohoslužbu a oslavovat Boha. Proto jsem ráda, že jsem měla 22. června už podruhé příležitost zúčastnit se hudebních bohoslužeb v evangelickém kostele ve Zlíně, při kterých byly představeny hned dvě nové notové sbírky – Zlínské sboropění a Chvalčovské miniatury 2, vydané nakladatelstvím Kalich. Jejich autorem je celocírkevní kantor Ladislav Moravetz, varhaník, skladatel a hudební pedagog.
Úvodního přivítání na hudebních bohoslužbách se zhostil básník a bývalý kurátor sboru ČCE ve Zlíně Jiří Pejla, který se spoluprací na písňových textech podílí na vzniku nového evangelického zpěvníku. Svým krásným kázáním přispěl farář Lubomír Kabíček a vzácným hostem byla také Jiřina Hurtová, místostarostka obce Chvalčov, která vyjádřila dík manželům Moravetzovým za to, že se rozhodli usadit právě v tomto malebném prostředí, kde obě sbírky vznikaly.
Hlavní náplní bohoslužeb byl – jak jinak – zpěv a hudba. Zaznělo hned deset písní z Chvalčovských miniatur 2, účastníci bohoslužeb se tedy seznámili s aranží a způsobem kompozice této publikace. Shromáždění mělo možnost zazpívat si některé z písní společně se zlínským Evangelickým chórem (ECHO) pod vedením Ladislava Moravetze. Vedle miniatur předvedl pěvecký sbor i několik ukázek ze sbírky Zlínské sboropění, která vyšla již na jaře tohoto roku.
Celé hudební bohoslužby by se však nemohly obejít bez doprovodu varhan, kterého se statečně ujala Ester Moravetzová, pravá ruka svého manžela. Statečně proto, jelikož Chvalčovské miniatury 2 spatřily světlo světa teprve dva dny před samotnými bohoslužbami. Nacvičit doprovody během tak krátké chvíle nemohlo být nic jednoduchého, jelikož už na první pohled nejde o žádné „listovky“. Nácvik neulehčil ani samotný autor, pod jehož dohledem musela být interpretace pochopitelně splněna alespoň na 120 procent. Avšak kdy a kde bychom se my varhaníci mohli lépe seznámit s tím, jakým způsobem máme jednotlivé předehry a doprovody lidem předkládat, než při takové příležitosti.
Když mi jednou pan profesor přinesl do hodiny improvizace na ukázku jeden kus z připravovaného pokračování Chvalčovských miniatur, zaradovala jsem se, že se výběr doprovodů rozšíří. Bylo to rychlé a za krátkou dobu už jsem v ruce držela tištěnou podobu publikace. Druhý díl miniatur, určený varhaníkům pro bohoslužebné účely, není však pouhým pokračováním předchozího dílu z roku 2010. Co se týká náročnosti i interpretačních dovedností, zdá se být spíše jakýmsi vyšším stupněm. To však jen podtrhuje slova, která zazněla při poděkování Ladislava Moravetze během bohoslužeb, ve kterých přiznal, že nedělá rozdíl mezi přípravou na koncertní vystoupení a na bohoslužbu. Celá sbírka obsahuje 50 různých zpracování písní z Evangelického zpěvníku a jeho Dodatku a dvě volné skladby. V závěru navíc nalézáme 27 modelů písňových předeher, které je možné použít na více nápěvů. Oproti prvnímu dílu přináší tento však nové způsoby práce, vyrůstající patrně z improvizací, ať už ve formě concerta, fanfáry, toccaty, invokace či carillonu. Bystré ucho zde někdy nalezne hudební řeč nejednoho slavného skladatele, což duchovní píseň výborně zpestřuje.
Vyšší nároky nejsou kladeny pouze na varhaníka, ale také na zpěv shromáždění. V případech, kdy je například cantus firmus (melodie) uveden v jiném hlasu než v sopránu, pauzy vylepšují nápadité vyhrávky a předehra písně je v jiném tempu či stylu než doprovod, je vyžadována mnohem větší pozornost lidu a znalost písně. Avšak proč ne? Vždyť kdo zpívá, dvakrát se modlí.
I po tomto „rozšíření“ zůstává stále spousta nápěvů, které snad najdou místo v Chvalčovských miniaturách 3, a vnesou tak do církevní hudby opět něco nového.
Daniela Valchařová, absolventka hry na varhany na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži