(ČB 9/2014) Izraelci v noci vyšli na cestu z Egypta. V mísách nesli nevykynuté těsto, na zádech a v rukou balíky a pytle věcí, v náručí maličké děti, které ještě nemohly jít samy. Kolem bečely kozy a ovce. Dav lidí se dal do pohybu. Tu noc vůbec nespali. Šli pak ještě celý den, až postavili tábor. Rozdělali stany, na ohni upekli z těsta chlebové placky. Nedaleko bylo moře. Kudy půjdeme dál, přemýšleli někteří. Mojžíš cestu zná, on nás vede.

Sbalíme tábor a jdeme dál, svolával Mojžíš všechny. Ale co je to za zvláštní zvuky? Jako by se blížila bouřka. Lidé začali být zmatení. Co se děje? V dálce se zvedá prach. Zní to jak dusot koní.
A teď už se objevili. Koně! Táhnou vozy, na každém voze tři ozbrojení vojáci. Izraelci ustrnou. To jsou vojáci z Egypta!
Mojžíši! Honí nás! Faraon nás nenechá odejít! Ve všech je malá dušička. A začínají se na Mojžíše zlobit. To tys nás sem přivedl a tohle bude náš konec. Podívej, před námi moře, buď se v něm utopíme, nebo zůstaneme, a pobijí nás vojáci.
Pane Bože, co mám dělat? volal k Bohu Mojžíš.
Ochráním vás, řekl Hospodin. Půjdeš, Mojžíši, na kraj moře, zvedneš hůl a já vás nechám projít. Spolehněte se.
Přišli k moři, Mojžíš stál na břehu, držel hůl zvednutou. Zvedl se vítr a voda se zastavila, uprostřed moře se udělala suchá cesta. Všichni přešli na druhou stranu, lidé i zvířata. Poslední přešel Mojžíš.
Faraonovo vojsko už bylo u moře a bezhlavě se hnalo za Izraelci. Vítr ale už přestal foukat, voda se vrátila tam, kde byla předtím, a vojáci i s vozy a koňmi zůstali ve vodě.

Zachránění lidé na druhé straně žasli, co se stalo. Mojžíšova sestra Mirjam začala zpívat. Postupně se k ní přidávali další a další, až zpívali, tančili všichni. Děkovali Pánu Bohu. Zpívali takhle: Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. (Ex 15,21)

Taky bych se hrozně bála, přemýšlí Anežka. Ale těch koní mi je líto.
Máš pravdu. Koně za to nemohli. V jednom žalmu se píše, že koně zdobí ohlávka a uzda na zkrocení. On dělá pak to, co si přeje člověk, který ho vede. Tyhle koně vedli do války, faraon chtěl dostihnout Izraelce a přece jen je nenechat odejít na svobodu. Koně se používali jako válečná zvířata. Egypťané měli hodně koní, byli to mocní a silní válečníci. Když se v Bibli píše, jaký má být izraelský král, doporučuje se mu, aby koní moc neměl. A už vůbec se nemá pokoušet obstarat si koně v Egyptě. (Dt 17,16)
Ale třeba takový král Šalomoun měl koní mnoho tisíc, a to koní pro válečné vozy i koní jezdeckých.

A jezdil na koni Pán Ježíš? zajímá Anežku.
Asi ne. Většinou chodil pěšky, někdy jel lodí. A před velikonocemi vjel do Jeruzaléma na oslátku. To bylo pravé zvíře pro krále.

Kůň v Bibli
V Bibli je kůň hlavně zvíře válečné, často právě symbol Egypta a jeho vojenské síly. Izraelci jsou vyzýváni, aby se nepřátel nebáli, i když tito mají koně a vozbu.
Ale koně měli a používali i Izraelci. Hodně jich měl u svého dvora král Šalomoun.
V Novém zákoně se o koni píše více jen v knize Zjevení, kde je součástí Janových obrazů. Podle Janova vidění nakonec pojede na koni i Ježíš Kristus. Jan popisuje otevřená nebesa a na bílém koni je ten Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. A za ním jsou na bílých koních nebeská vojska. (Zj 19,11nn)
Někdy se zobrazuje s koněm Pavel ve chvíli, kdy došlo k jeho obrácení. V Bibli se ale nic o tom, že by jel na koni, nepíše.

Lenka Ridzoňová, kresba Jana Turecká

Doporučujeme:
Pod článkem o zvířatech doporučujeme nějakou knížku, časopis nebo CD pro děti. Většinou je to bez souvislosti s článkem. Tentokrát upozorňujeme na film Pojedeme k moři (rež. Jiří Mádl, 2014). Jedenáctiletý Tomáš natáčí film o své rodině a kamarádovi. Podívání milé, vtipné i smutné, decentně pootvírá dveře do dětského světa i rodinných problémů a tabu.