(ČB 7+8/2014) Poprvé za celou dobu existence církve, tj. od roku 1918, se konal synod Českobratrské církve evangelické mimo Prahu. Delegáti se sešli na Vsetíně a hostitelské město i východomoravské sbory nasadily laťku skutečně vysoko.

Co je synod
Synod je nejvyšší shromáždění církve. Tvoří ho volení poslanci (synodálové) z jednotlivých seniorátů, funguje podobně jako parlament, rozhoduje o věcech povšechného sboru. Zástupci jsou voleni na čtyřleté období. V mezidobí mezi jednotlivými zasedáními synodu pracují komise a předsednictvo, které synod volí ze svých řad. Dále synod volí na šestileté období synodní radu (obdoba vlády), která je složena ze tří farářů a tří laiků.
Příští zasedání synodu v květnu 2015 bude volební – vzejde z něj jak nové předsednictvo, tak nová synodní rada. Je to výzva pro sbory, aby o vhodných kandidátech do všech zmíněných funkcí již nyní uvažovaly.

Zahajovací bohoslužby
Bohoslužby sloužené podle luterské liturgie byly orámovány vstupním zpěvem místního faráře Bronislava Czudka a zpívaným závěrečným požehnáním předsedy synodu Jiřího Grubera. Také společnou modlitbu Páně shromáždění zazpívalo. Po kázání byla vysluhována svatá večeře Páně, byli připomenuti církevní pracovníci zesnulí od posledního zasedání synodu a všechny přítomné pozdravil biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání Jan Wacławek. Následovalo představení nově ordinovaných pracovníků církve od posledního synodu: Jana Hofmanová, Oldřich Nekvinda, Matěj Opočenský, Eva Voženílková, Ondřej Zikmund, Filip Ženatý. Každého z nich krátce představil synodní senior ČCE Joel Ruml. Poté byl pověřen úřadem nový ředitel Diakonie ČCE Petr Haška, který před synodály složil služební slib, a byli představeni noví ředitelé středisek Diakonie.

Jednání synodu v plénu i v komisích
Agenda byla letos bohatá a zajímavá. Pátek i sobota znamenaly pro synodály jednání, rozpravy, formulace usnesení a hlasování od rána do večera. Celkově se projednalo kolem sto padesáti návrhů vzešlých ze sborů, konventů, synodní rady či přímo z pléna synodu. Projednávané záležitosti bylo možné průběžně sledovat na www.synodcce.cz. Nejdůležitějšími body, které bych ráda v tomto příspěvku zmínila, bylo budoucí samofinancování, vztah církve k Diakonii a situace v Ústeckém seniorátu.

Hledání správného modelu samofinancování
Důležitý bod o samofinancování života a provozu sborů vzbudil očekávanou poctivou teologickou i ekonomickou debatu. Do diskuse bylo přihlášeno nebývale mnoho debatujících, rozebíraly se přednosti a nedostatky modelů, které jsou již více než rok předmětem rozhovorů ve sborech, staršovstvech, na konventech i v zasedáních synodní rady. Byly také představeny výsledky celocírkevní debaty, která se vedla na základě manuálu zpracovaného v jednotlivých sborech. Modely budoucího financování, vypracované strategickou komisí a označované A, B, C, D a E, jsme podrobně popisovali a rozebírali v Českém bratru v číslech 7–12 /2013. Diskutující se dále zaobírali procentem restitučních peněz, které by měly směřovat do diakonických, misijních, vzdělávacích a rozvojových projektů. Nakonec se odsouhlasil návrh, který doporučuje použít z finanční kompenzace od státu 15 až 25 % na rozvojové a diakonické projekty, zbytek použít na platy a provoz církve. Z dlouhé vysilující a místy již nepřehledné debaty bylo cítit přesvědčení většiny hlasujících o tom, že strategická komise nastavila uvažování a modely dobře a že myšlenka, aby každý sbor zaplatil svého faráře, je správná. Ponese to s sebou pravděpodobně spojování sborů či snížené úvazky farářů tam, kde jsou sbory maličké, avšak solidaritě, která se leckde již děje, ani zvyšování obětavosti (kéž bychom mohli mluvit alespoň o dvou až pěti procentech!) na druhou stranu jistě nikdo nebrání.

Pregnantně formuloval svou reflexi debaty Vladimír Kopecký: „Patří poděkovat strategické komisi, která připravila rozsáhlý materiál, patří se modlit za synodní radu, která musí činit rozhodnutí a často je vystavena kritice. Nenechme se tyranizovat médii, která dorážejí dotazy typu: kolik procent dáte na charitu a kdy? K dospělému jednání patří schopnost nebát se podstoupit operaci a po ní zase vstát, i když třeba s omezeními; nebát se odkládat věci, když nevíme, jak se rozhodnout; nebát se zániku něčeho, co končí, když je to nezbytné.“

Diakonie k církvi patří
Synod vyslechl zprávu Správní rady Diakonie, Dozorčí rady Diakonie, zprávu Střediska humanitární a rozvojové pomoci a zprávu o uspořádání Diakonie. V diskusi vystoupil nedávno jmenovaný ředitel Diakonie Petr Haška s několika podněty, které vycházejí z touhy po těsnějším sepětí Diakonie a církve (ČCE). Zasazoval se například o to, aby zájemci o práci v církvi absolvovali v rámci vikariátu praxi v některém z diakonických zařízení, aby zástupci Diakonie měli na synodu více než jen hlas poradní a aby diakoni jakožto ordinovaní ke službě dosáhli odpovídajícího postavení.
Synod se shodl na tom, že tento komplex podnětů bude lepší v klidu rozpracovat v komisích a vrátit se k němu na příštím synodu, neboť se jedná o závažné a dlouhodobě důležité věci. Ve věci financování bylo odhlasováno, že až 25 % restitučních prostředků, které církev obdrží od státu, může být požita k financování diakonických projektů.

Rok 2015 byl vyhlášen rokem Ústeckého seniorátu
Mimořádné vystoupení seniorky Martiny Šerákové Vlkové vyšlo z usnesení konventu Ústeckého seniorátu, které bylo rozesláno všem sborům a publikováno v církevním tisku (otiskli jsme je v ČB 5/2014). Situace v seniorátu je dle seniorky Šerákové Vlkové alarmující: jen minimum sborů má víceletý výhled na obsazení sboru farářem, jinde slouží důchodci. Sbory jsou početně malé a mají málo peněz i přes nadprůměrnou obětavost připadající na jednoho člena. Zato nemovitosti, z velké části zděděné po německé luterské církvi, jsou početné a jejich udržování finančně náročné. Tento stav se již mnoho let plíživě zhoršuje.
Současně ale vzkvétají jiné formy života církve: spolupráce na úrovni měst a obcí, svatby, křty, pozvánky na společenské akce, v seniorátu pracuje Diakonie, daří se organizovat alternativní počiny, díky nimž přicházejí noví lidé zvenčí, průsečíkem s životem společnosti mohou být například i církevní školky.
„Voláme tedy po koncepci pro náš seniorát, po snaze o obsazení sborů třeba na snížené úvazky, po vytvoření míst kazatelů v Diakonii, ve věznicích, v nemocnicích apod. Voláme po jasné misijní koncepci a vzdělávání laiků tam, kde nebude moci pracovat na sboru farář,“ řekla Martina Šeráková Vlková. Na závěr předestřela obraz církve jako lodi: „Od severu do ní teče. Zbavíme se jí? Budeme lepit díru? Nebo se pustíme do generálky, aby se díra (vzhledem k tomu, kudy loď pluje a co veze) neudělala brzo někde jinde? Ústecký seniorát volá po solidaritě a řešení.“
Alarmující vystoupení nezůstalo bez odezvy. Reagoval na ně synodní senior Joel Ruml i další diskutující. To že většina hlasovala pro model financování, který bude sbory nutit k velké odpovědnosti, neznamená, že malé, ale živé sbory budou hozeny přes palubu. Máme před sebou dostatečně dlouhý čas, v němž se můžeme s konkrétními problémy malých sborů seznámit, zabývat se jimi a hledat přijatelná řešení. Synod rozhodl, že rok 2015 bude rokem Ústeckého seniorátu. Chce tak vyslat impulz všem sborům své církve, aby uvažovaly, jak sborům na severu Čech pomoci.

Dobrým začátkem pro přemýšlení může být příspěvek Petra Čapka „Českobratrská církev evangelická ve svých sborech v pohraničí“ v tomto čísle časopisu, který nám krásu i úskalí sborové práce v severních a západních Čechách aktuálně přibližuje.

text a foto Daniela Ženatá