(ČB 7+8/2014) Tomáš Pavelka, farář
Se strachem. Člověk nemůže vědět dopředu, zda se sesype při prvním výstřelu, nebo zda „to bude umět“. Na druhou stranu, aktivně bojovat se mi zdá lepší, než před zraky rodiny trpně doma sedět ve strachu, kdy si „pro vás přijdou“, nebo ohýbat hřbet.

Petr Viking Neumann, ředitel Diakonie západ
Dříve jsem si myslel, že bránit svobodu, svou zem a mír zbraněmi je v podstatě protimluv. Nyní si to už nemyslím. Zejména v momentě, kdy protistrana podporuje státní dezintegritu nebo tak již svými vlastními kroky činí, je nutné se bránit. A když diplomacie selhává, tak i se zbraní v ruce. Tedy nikoliv s nadšením, nýbrž s odhodláním a smuten zároveň bych takovýto krok zřejmě učinil.
Nicméně jsem si vědom všech negativ, která by válka pravděpodobně vyvolala. Doživotní traumata, spoustu křivd, mnoho nenávisti a těžkých až smrtících dilemat. Celou dobu bych se také modlil za to, aby se podařilo vzájemné vztahy po ukončení konfliktu urovnat. Hrozně moc si proto cením obnovy vztahů s našimi německými sousedy, byť po tolika letech. Oceňuji, že k podobnému nyní dochází mezi Srby, Chorvaty a Bosňáky na území bývalé Jugoslávie. A zároveň přeji Ukrajincům, aby svou nynější neskutečně náročnou situaci s Ruskem ustáli i těmi způsoby, kterými nyní činí.

Gabriela Horáková, vojenská kaplanka
S nejistotou. S myšlenkou na svoje děti.

Jaromír Plíšek, diplomat
Doba před vypuknutím první světové války byla dobou velkých národních idejí. Myslím, že po zkušenostech 20. století  jsem už (stejně jako většina obyvatel Evropy) téměř k jakýmkoli velkým kolektivním idejím obezřetnější a pocit smysluplnosti ozbrojeného boje za ně a rizik s tím spojených bych hledal obtížně. Pak je tu ještě další pocit, totiž že úspěšnost všeho možného včetně vojenských operací dnes závisí především na technologické vyspělosti a profesionalitě. Ale i tak mi jako jednotlivci zbývá téměř nekonečný prostor každodenně „rukovat“ do boje s nepřítelem v nejrůznějších podobách zla kolem sebe i ve mně samotném.
A když se tak dívám, co se dnes děje na východě našeho kontinentu, nemohu vyloučit, že nějaké pocity z minulého století zase ožijí. Ale to by byl opravdu špatný vývoj.

Marek P. Lukášek, farář
Bránit svou zem, lidi, kulturu je správné. Pocity si ale dopředu neumím představit. Při čtení válečných románů mi běhá mráz po zádech a jsem Pánu Bohu vděčný za mír.

Jan Škrob, student bohosloví
Záleží na tom, co by to přesně znamenalo. Ze zbraní a zbrojení je mi úzko, a když jsem byl v Izraeli a potkával vojáky se samopaly na každém kroku, neměl jsem z toho dobrý pocit. Jsem si ale docela jist, že v okamžiku vážného ohrožení by tohle šlo stranou. Nejsem si ale už tak jist, jestli by mi šlo zrovna o vlast.