Český bratr 12/2013.

Pouhé tři věci mám podle katechismu znát, abych mohl blahoslaveně žít i zemřít. Znát pouhé tři věci potřebuji ke štěstí. Všechno ostatní, co znám nebo chci znát, mohu mít; zde katechismus neklade žádnou závoru lidskému poznání a poznávání. Jen říká, že k blahoslavenému životu dostačují věci tři. Které?

Zaprvé: Jak veliký je můj hřích a má bída.
Zadruhé: Jak se mi dostalo vykoupení.
Zatřetí: Jak mám být Bohu vděčný za takové vykoupení.

Tyto tři věci jsou potom obsahem výkladů katechismu a tvoří jeho osnovu. Heidelberský opouští obvyklé rozvrstvení katechismové látky (Vyznání víry, svátosti, Desatero, Modlitba Páně) a nahrazuje je jiným schématem. Jako první je jmenováno poznání vlastní situace. Ta je líčena jako neblahá: veliký hřích a bída. Je opravdu podmínkou šťastného života poznání vlastní bídy? Katechismus to předpokládá a nejedni mu (i ostatním reformačním dokumentům, ale i apoštolu Pavlovi v epištole Římanům) vytýkají přílišný pesimismus v pohledu na člověka: Každý je v hříchu a v bídě a tudíž potřebuje vykoupení.

Když realisticky pohlédneme na dno svého života, co tam spatříme? Hřích a bídu? Katechismus však nevyzývá jenom a předně k pohledu do vlastního nitra. Jeho výzvou není, co prý bylo nápisem staré řecké věštírny v Delfách: „Poznej sám sebe.“ Vzápětí mluví o vykoupení. Ovšem o vykoupení již přece byla řeč: v otázce první, ve které jsme vyznali, že patřím svému věrnému spasiteli, který mě vykoupil… K mému jedinému potěšení nestačí pohlédnout na své dno. Ale vědomí, komu patřím. Teprve potom a odtud mohu realisticky pohlédnout na své dno. Taková je logika první i druhé otázky katechismu.

Bylo by chybou (a bývalo chybou) chápat pořadí mezi poznáním bídy a vykoupením jako logický, příčinný vztah podmínky a následku – teprve když poznám svůj hřích a bídu, mohu poznat vykoupení. A nejedno evangelizační kázání se v této logice pohybuje: Nejdříve nutno člověka přesvědčit o jeho bídnosti, abychom mu potom mohli nabídnout vykoupení v Kristu.

Ale je to jinak: Teprve když vím, komu patřím, poznám svůj hřích a bídu. Zato mezi členem druhým (jak se mi dostalo vykoupení) a členem třetím (jak mám být vděčen) je již vazba logická a přímá. Vděčnost je odezvou na vykoupení. Dobré skutky, poslušnost Božího zákona (Desatero), ano i modlitba jsou zahrnuty pod záhlaví „O vděčnosti“. Nepředcházejí vykoupení, nejsou jeho podmínkou, ale následují je jako výraz vděčnosti za vykoupení již přijaté. To je významné, i když nedoceňované specifikum tohoto katechismu a celé reformované zbožnosti.

Pavel Filipi