Český bratr 6/2013.

 

Jan Lata

vystudoval práva na Právnické fakultě UK v Praze a teologii křesťanských tradic na ETF UK v Praze. Pracoval na Nejvyšším soudě a Ústavním soudě. V současnosti působí jako státní zástupce v Brně. Je katolík, ale i člen Evangelické liturgické iniciativy Coena.

Honzo, pracuješ v současnosti jako státní zástupce. Můžeš více přiblížit náplň práce prokurátora a kauzy, které řešíš?
Tak prokurátory již bohužel od roku 1994 nemáme, jen ty státní zástupce. Mně se označení prokurátor líbí, je úderné a nemusel bych nikomu složitě vysvětlovat, koho vlastně zastupuji. Jakkoliv má negativní konotace z doby minulé, existuje v řadě evropských zemí (včetně Slovenska) prokuratura a ne státní zastupitelství. Ale k tvé otázce; státní zástupce je výlučným žalobcem v trestních věcech, jen on rozhoduje, kdo bude obžalován pro spáchání trestného činu. Z toho vyplývají dva hlavní úkoly. První je dozor nad činností policie v přípravném řízení (v prověřování a v následném stíhání konkrétní osoby). Garantuje, že policie postupuje podle zákona, že provádí důkazy, které budou použitelné před soudem, může jí dávat pokyny k dalšímu průběhu vyšetřování apod. A poté, co policie svoji práci skončí, rozhodne, zda je namístě věc obžalovat či zastavit a v prvém případě zastupuje obžalobu u soudu, vůči jehož rozhodnutí může podat odvolání. A ještě k náplni mé práce. Dříve jsem působil na Městském státním zastupitelství v Brně, kde jsem řešil obecnou kriminalitu se specializací na drogovou trestnou činnost, trestné činy z nenávisti nebo sériovou majetkovou trestnou činnost (krádeže aut). Od loňského roku jsem na Nejvyšším státním zastupitelství, kde mám zjednodušeně řečeno na starosti dohled nad nižšími stupni státních zastupitelství.
Před svým nástupem do státního zastupitelství jsi pracoval i na nejvyšších soudních instancích. Jak vnímáš odlišnost postavení soudce a státního zástupce?
Předesílám, že jsem na Nejvyšším i Ústavním soudu působil jako asistent soudce, což pro mě byla neocenitelná zkušenost. Státní zástupci a soudci toho mají víc společného než odlišného. Na výkon jejich funkcí jsou obdobné požadavky: právnické vzdělání, praxe, odborné zkoušky; musí se zdržet všeho, co by narušovalo jejich nezávislost; zbaveni taláru mohou být jen v kárném řízení apod. Soudce nicméně na rozdíl od státního zástupce finálně rozhoduje o vině a trestu. Úkol státního zástupce je však neméně významný: musí „připravit kauzu“, tj. obstarat přesvědčivé a použitelné důkazy, prověřit obhajobu obviněného apod. Pokud je věc v přípravném řízení dobře zpracována a na soud předložena takříkajíc na stříbrném podnose, má soudce snadnou roli. Naopak při zpackaném přípravném řízení sebelepší soudce bič, v podobě odsuzujícího rozsudku, neuplete.

Vystudoval jsi i teologii. Jaký přínos může mít teologie pro kariéru právníka?
Spíš má přínos pro moji „kariéru křesťana“. Ke studiu práv jsem do určité míry přistupoval jako k vyučení se řemeslu, které mě bude živit, zatímco studium teologie bylo cosi na první pohled neužitečného, co mě však značně obohatilo. Jako konvertita jsem některé věci viděl jednoznačně (a zjednodušeně) a studium teologie mé čerstvě nabité jistoty narušilo a rozšířilo úhel pohledu. Institut ekumenických studií, které obor Teologie křesťanských tradic zabezpečuje, je i společenstvím křesťanů různých denominací, kteří se společně modlí, slaví a sdílejí svoji víru. A obohacení pro kariéru právníka? Možná na rozdíl od kolegů navrhuji v některých případech o něco mírnější tresty.

Jaký je tvůj názor na amnestii obecně a konkrétní případ z „dílny“ prezidenta Klause?
Amnestii pokládám za zcela mimořádný institut, který by se měl uplatnit při zásadních společenských změnách, které 1. 1. 2013 zjevně nenastaly. Největší kritiku vzbudil ale čl. II amnestie, týkající se údajně dlouho trvajících kauz. Řada poškozených tak de facto ztratila možnost dočkat se odškodnění, neboť šance na úspěšné uplatnění nároků v civilním řízení postupem času razantně klesá. Důvody amnestie jsou pro mne záhadou, leč nezbývá mi než ji respektovat. U omilostněných ani amnestovaných jsem nezaznamenal lítost či snahu odčinit trestný čin, a to ani před ani po udělení milosti či amnestie. Teologický pojem milosti pokládám za zásadně odlišný od právního institutu milosti coby oprávnění prezidenta republiky.

Vraťme se na závěr k tvým soukromým aktivitám v evangelické liturgické iniciativě a v politice. Pokud vím, tak se angažuješ ve Straně zelených. Nejde o střet zájmů? Může být státní zástupce politicky aktivní?
Zákon státnímu zástupci členství v polické straně nezakazuje. Musí se samozřejmě vystříhat všeho, co by mohlo vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti v konkrétní kauze, což ale neznamená, že by měl sedět v klášteře. K zeleným jsem vstoupil dávno předtím, než jsem byl jmenován státním zástupcem, a to z přesvědčení, že jen daleko větší angažovanost občanů může naši politiku změnit k lepšímu. Poté, co jsem se stal řadovým žalobcem na okresním státním zastupitelství a řešil běžnou kriminalitu, jsem neviděl důvod, proč členství ukončit. Pracoval jsem nicméně pouze uvnitř strany v různých komisích apod. a nikdy jsem jménem politické strany nevystupoval. Po přeložení na Nejvyšší státní zastupitelství jsem si vyhodnotil, že by mé členství v politické straně mohlo být vnímáno kontroverzně, a proto jsem ze strany vystoupil.

Jako katolík se léta zapojuješ do aktivit liturgické iniciativy v evangelické církvi. Co to pro tebe znamená? Myslíš, že může být tvůj ekumenický nadhled přínosem pro liturgickou obnovu v ČCE? Nebo naopak, jak někteří tvrdí, jen potvrzuješ předpoklad, že Coena se jen snaží o „pokatoličtění“ reformované liturgie, která žádnou reformu nepotřebuje?
Jak už jsem uvedl shora, jsem konvertita. S žitým křesťanstvím jsem se poprvé sblížil na přelomu střední a vysoké školy ve sboru ČCE v Brně Židenicích u faráře Kašpara, kterému jsem dodnes vděčný za jeho nenásilné uvádění do církve. Po odchodu na vysokou školu do Prahy jsem však byl „lapen Halíkem“ a pokřtěn v katolické církvi. V ČCE mám nadále řadu dobrých přátel, zejména si však cením koncentrovanosti evangelíků na základ křesťanské zvěsti: narození, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. U katolíků naopak někdy cítím, že jsou od těchto pokladů víry rozptylováni různými formami lidové zbožnosti, vírou v soukromá zjevení, vědomím vlastní výlučnosti apod. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl pro křest v katolické a ne v evangelické církvi, byla právě převládající podoba bohoslužeb v ČCE, které slovy Miloše Rejchrta občas připomínají přednášku proloženou zpěvy. Rozhodně si nemyslím, že by evangelíci měli bezduše převzít katolickou mši, ale slavení nedělní bohoslužby bez večeře Páně je jednoduše deficitní (pro změnu cituji prof. Filipiho). Coena je tak pro mě platformou, která spojuje, co je mně na obou denominacích drahé. Navíc je pro mne coby otce tří malých dětí krajně osvěžující účastnit se setkání, kde se mohu modlit, teologicky vzdělat a v neposlední řadě pobýt s kamarády.

Ptal se Jan Kirschner