Český bratr 6/2013.

Již druhé volební období působíme s manželem ve funkci přísedících v senátu krajského soudu. Přísedící existují u soudů okresních a krajských. Přísedící je členem senátu v první instanci, za komunistů se říkalo „soudce z lidu“. V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. U okresních soudů jsou přísedící  voleni obecními zastupitelstvy z příslušného obvodu soudu, u krajských soudů pak krajskými zastupitelstvy.

Senát krajského soudu je tvořen předsedou senátu profesionálem a dvěma přísedícími, jestliže rozhoduje jako soud prvního stupně v trestních věcech. V ostatních věcech rozhoduje soud buď samosoudcem, nebo v senátech složených ze soudců-profesionálů.

Na počátku stála osobní výzva jednoho člena zastupitelstva. Když jsme s kandidaturou souhlasili, mohli jsme být krajským zastupitelstvem zvoleni. Působíme u trestního senátu, kde se rozhodují v prvém stupni případy s návrhem odsouzení na pět let nepodmíněně a výše. Můj první soud byla vražda, u které byl jasný pachatel, šlo o posouzení příčetnosti. Velmi zajímavé bylo sledovat myšlenkové postupy soudce, práce s psychologií a bezpochyby jeho vlastní zkušenosti. Vidět pachatele plačícího v soudní síni není pro každého. Překvapivou zkušeností pro manžela bylo, když jej soudkyně vyzvala k vedení výslechu, který se týkal otázek přímo z jeho oboru.

Obecně jsou nejtěžší případy z oblastní hospodářské kriminality. Dobře a rychle se soudí vraždy, i když to je  také pro senát právně náročné. V televizi vše vypadá lépe, i po detektivce se spí příjemněji než po hlavním líčení.

Jaký má tato práce přínos? Rozhodně je pomocí soudci toužícímu po laickém prvku při nelehké rozhodovací roli – pohled jiných profesí a životních zkušeností. Názor zrušit přísedící úplně nesdílíme. Myslíme si, že vše nestojí na odbornosti soudce. I soudci jsou jenom lidé. Samozřejmě lépe vědí jak soudní jednání řídit, ale když dojde k neveřejnému hlasování, většinou rádi slyší laický hlas. Při hlasování se má vyjádřit nejprve mladší přísedící, pak starší a teprve pak soudce.

Převážně se soudí před prázdnou síní nebo s novináři, kteří jsou zde často jen kvůli zajímavým snímkům a chtějí především jednoduché informace k bulvárním zprávám. Máme zkušenost, že když jednání navštíví studenti, začnou se více zajímat o činnost soudů a kladou si nejrůznější otázky kolem (ne)spravedlnosti. Rozhodování soudů je činnost s přísným formalismem, snad až pedantským. Má to ale dobré důvody. Vidíme, jak se práce soudu liší od jednání, která známe třeba ze svých profesí. Máme ale za to, že bychom měli na pravidla preventivně více dbát. Příliš rozšířené porušování i jednoduchých pravidel, protože je jich moc a všechno se zvládne tak nějak „po sousedsku“, není dlouhodobě dobré. Zejména když se jedná o peníze. Naši předkové tu moudrost měli a my se musíme k jejich zkušenostem vracet.

Hana a Vladimír Svobodovi