(ČB 7+8/2021) Již několik měsíců mají (nejen) čtenáři Českého bratra možnost poslouchat Parapodcast – pravidelný pořad, který naše redakce připravuje. Jak ale takový audio pořad vzniká? V následující reportáži máte možnost nahlédnout do zákulisí.

Kdo čekal nějaké velké rozpočty nebo specializovaný (neřkuli profesionální!) tým, toho musím hned na začátku zklamat. Chtěla-li bych být cynik, svoji reportáž bych mohla začít (a hned zase skončit) tím, že v tom „zákulisí“ vlastně nic moc není.

Podcast (laskavý čtenář promine toto podivné slovo, které označuje zkrátka audionahrávku) vzniká ve skromných podmínkách prakticky s nulovým rozpočtem, tedy půvabně po evangelicku „na koleně“. Tvůrčí tým, je-li možno jej tak nazývat, tvoří kromě mojí maličkosti ještě dva členové redakční rady – Jana Hofmanová a Jaroslav Pechar. Společně připravujeme scénáře, které vycházejí z jednotlivých příběhů Parabible, knihy Alexandra Fleka. Jelikož mají být naše pořady dramatickou adaptací této knihy, snažíme se také o co největší věrnost textu předlohy, takže vlastní autorskou invenci držíme značně zkrátka, abychom nezměnili význam či vyznění příběhu. Zmínění dva kolegové jsou navíc faráři, čímž je, jak doufám, zajištěna i teologická rovina věci.

Ponožka a izolepa

Pro čtenáře je zřejmě nejzajímavější fází samotný proces nahrávání. Naše „studio“, jak je s láskyplnou familiárností nazývám, tvoří však jen moje kancelář na církevním ústředí. Nahrává se přímo na mém stole, který je (z izolačních důvodů) překryt dekou. Na něm stojí lepenková „kukaň“, obalená utěrkami (opět slouží k odstínění nežádoucích ruchů) – můj vlastnoruční prototyp. A uvnitř této kukaně se nachází malý kondenzátorový mikrofon, izolepou připevněný ke stojanu. Ten je sice profesionální, ale je to stojan na fotoaparát, závit má tedy jiný rozměr a mikrofon na něj nepasuje. Za nahrávací kukaní stojí velká skříň, která by mohla velmi nevhodně odrážet zvuk, a proto byla opatřena izolačním systémem značky Ikea – dekou, kterou jsem donesla z domova a přilepila na skříň taktéž izolepou. Jediným závanem profesionality je tak tzv. pop filter, předmět vypadající jako plácačka na mouchy, který slouží k eliminaci nežádoucích zvuků při řeči, jako jsou tzv. rázy (proud vzduchu vznikající při vyslovování některých hlásek, např. /p/, /b/, sykavek apod.) a další „zvukové nečistoty“. Pop filter jsem pořídila proto, že mi bylo poněkud žinantní, aby lidé mluvili do ponožky, kterou jsem dříve používala jako levnější variantu pop filteru.

Opomenu-li počítač s freewarem na úpravu a nahrávání zvuku, ze zvukové techniky je to vše. Mikrofon je připojen skrze USB přímo do počítače, takže není třeba žádných zesilovačů, mixů ani zvukových karet. Inu, v jednoduchosti je krása.

My dva a mikrofon

Nahrávání samotné je vskutku komorní záležitost, není tudíž třeba mít žádné obavy, že by nesplňovalo protiepidemická opatření. Ve studiu se totiž současně nacházejí maximálně dvě osoby: herec a já, přičemž ani jeden z nás není pro svoji pozici jakkoliv školen (já v tomto případě plním roli režiséra, zvukaře i nahrávacího producenta). Na herecké židli se nám ovšem vystřídala již celá plejáda statečných a ochotných, a to nejrůznějšího věku i geografického zakotvení. Své hlasy propůjčují zejména mladí, ovšem svým hereckým umem nás poctila i řada významných osobností evangelického milieu – a to včetně bývalé šéfredaktorky ČB Daniely Ženaté, několika kolegů z ústřední kanceláře, zahraniční posily Gerharda Frey-Reininghause anebo samotného synodního seniora.

Proces nahrávání je samozřejmě zdlouhavý a logicky se jedná o časově (někdy i jinak) nejnáročnější fázi přípravy pořadu. Přestože nahrát jeden díl nezabere čistého času déle než hodinu, v reálném čase to může trvat až měsíc – je to dáno tím, jak se nám daří zvát herce a jim jak se daří do studia přijít. Z technických (a v současnosti i hygienických) důvodů nahráváme každou roli zvlášť. Jednotlivé stopy jsou až postprodukčně skládány dohromady, a vytvářejí tak dialog. Většinu stop nahráváme v pražském studiu, ovšem občas daný herec není schopen do Prahy přijet. V tom případě nahraje svůj part doma. Chvála budiž pokroku, neboť dnes již poměrně kvalitním nahrávadlem disponuje téměř každý – ať už je to diktafon, mobilní telefon či mikrofon k počítači. Jedinou příčinou případné nižší kvality takové nahrávky je pak nedostatečnost zvukové izolace nebo nevhodnost nahrávacího prostředí (např. ozvěna, šum). Tyto nešvary samozřejmě vyhladíme nebo aspoň zredukujeme v následné postprodukci v rámci remasteringu nahrávky.

Zvuk se dělá potichu

Důležitou součástí každého audiopořadu je samozřejmě hudba. I tu připravují dobrovolníci z řad evangelické veřejnosti. Chtěla bych ovšem na tomto místě vyzdvihnout nejen kvalitu hudebních stop, ale také obrovskou vstřícnost a skvělou spolupráci se všemi hudebníky, kteří nám dosud své kusy poskytli. A je mi ctí, že mezi nimi jsou např. Filip Boháč či Pavel Klinecký. I hudba se pochopitelně nahrává zvlášť, a to na detašovaných pracovištích – tedy po domech či farách interpretů.

Podstprodukci, podobně jako scénář, režii, zvuk a produkci mám na starost já. Tato fáze zabere taktéž poměrně dost času, neboť zde přichází na řadu stříhání, čištění, ekvalizace a další úpravy jednotlivých stop a jejich řazení za sebe. Také je třeba doplnit různé ruchy a zvuky (hollywoodským slovníkem „zvukové efekty“), které vyžaduje scénář: např. ruch ulice, zazvonění tramvaje, zvuk položení sklenice na stůl nebo sirénu sanitky. Jakmile je tato mravenčí práce u konce, je třeba ještě stopy smíchat a vygenerovat zvukový soubor (.wav či méně kvalitní .mp3) – ten se nahraje na církevní soundcloudový profil a je vyhráno. Pak už zbývá jen blaženě vychutnávat ten sladký pocit slávy a dobře odvedené práce.

Protože všichni, díky nimž Parapodcast může spatřit světlo světa (herci, hudebníci a další), odvádějí svoji práci bez nároku na honorář, a tedy z čiré lásky k církvi, patří jim na tomto místě můj olbřímí dík. Je zřejmé, že bez jejich přispění by žádný z podcastu nevznikl. Zvláštní poděkování patří také autorovi předlohy a řediteli nakladatelství Biblion, A. Flekovi, který nám dal svolení knihu zdramatizovat.

Doufám, že všem, kteří se na přípravě pořadu jakkoliv podílejí, spolupráce – přestože je to tak trochu „punk“ – podobně jako mně přináší radost.

Všechny díly Parapodcastu jsou zdarma k poslechu na církevním soundcloudu.

Adéla Rozbořilová