(ČB 7+8/2021) Před 100 lety se narodil Philip Potter, který v letech 1972 až 1984 působil jako generální tajemník Světové rady církví. Byl prvním černochem, který tuto největší ekumenickou organizaci vedl a stal se také jednou z nejvýznamnějších osobností ekumenického hnutí 20. století. Jeho osobnost může ekumenické snahy dodnes inspirovat.
Philip Potter se narodil 19. srpna 1921 na ostrově Dominica v Karibiku do nábožensky smíšené rodiny: matka byla metodistka, otec katolík. Philip vyrůstal s maminkou a prarodiči. Otec působil jako univerzitní profesor v Kanadě, a tak doma nepobýval. Dětství strávil Phillip na ostrově, kde žijí potomci původních obyvatel a také otroků z Afriky, kolonistů z Francie a z Anglie. Bylo to společenství mnoha národů i konfliktů. Právě zde chodil Philip jako mladý kluk do nedělní školy, kde poznal biblické příběhy. Už zde pochopil, že na světě je mnoho různých národů a každý z nich má vlastní, svébytný příběh. Uvědomoval si, že je proto nezbytné, aby se všichni učili žít spolu a vést dialog. V pouhých 14 letech se stal učitelem nedělky a brzo také metodistickým laickým kazatelem.
Později se rozhodl studovat teologii a prohloubit své biblické znalosti z dětství a mládí. Předtím pracoval v právnické kanceláři, kde už jako mladý muž poznal otázku spravedlnosti. V roce 1944 začal studovat teologii na Jamajce a v Londýně. Po studiu ho poslala metodistická církev na Haiti, jeden z nejchudších ostrovů Karibiku, sloužit nejchudším. Tady do hloubky poznával, co je chudoba a jakou výzvou je pro toho, který chce kázat evangelium chudým.
Misie doma
Během studia se zúčastnil Philip v roce 1947 v Oslu první ekumenické konference křesťanských studentů. Účastníci pocházeli ze zemí, které proti sobě bojovaly v druhé světové válce, pocházeli také z různých církví. A zde hledali do budoucna společnou cestu. Konference to byla velice bouřlivá, Phillip ovšem zjistil, že v diskusích má co říct. Později sám tuto konferenci označil za událost, která ho získala pro ekumenu, pro společné hledání cesty v globálních otázkách. Když byla o rok později (1948) v Amsterodamu založena Světová rada církví (SRC), účastnil se jí Potter jako delegát mládeže. Vlastně už tady započala jeho cesta se SRC, kde v průběhu let sloužil v různých funkcích a postupně se stával zásadní osobností ekumenických aktivit. SRC měla a dodnes má své sídlo v Ženevě. Právě sem byl Philip Potter povolán v roce 1954 jako pracovník a později jako vedoucí oddělení SRC pro mládež. Po sedmi letech byl povolán metodistickou církví do Londýna, kde byl pět let tajemník Metodistické misijní společnosti pro oblast Karibiku a Západní Afriku. Jeho hlavním tématem se stala misie a evangelizace. Poznával bílé misionáře, kteří byli vysláni do Afriky a do Karibiku. Začínal chápat, že misie znamená společně se učit, co je poslání křesťanů na tomto světě. Tehdy se rodila teologie Missio Dei, tedy že základem lidské misie je misie Boží, což celý pohled na misii měnilo. Misie znamená kázat Boží království a jeho spravedlnost nejen v Africe nebo v Karibiku, ale všude na světě, a to i tam, kde je křesťanství už po staletí „doma“, jako třeba v Evropě. Znamená totiž kázat evangelium a angažovat se pro spravedlnost, pro dobro člověka a celého stvoření. Toto nové chápání misie se stalo tématem mnoha konferencí a studií, kde se Philip intenzivně angažoval a často také provokoval, ale vždy v pokoře a s respektem pro jiné názory.
Misie zůstává pro Pottera zůstává hlavním tématem i nadále, když se roku 1967 vrací do sídla SRC v Ženevě, aby tam působil jako ředitel oddělení pro světovou misii a evangelizaci. V tomtéž roce také navštívil Prahu, kde se zúčastnil Světové organizace křesťanských studentů.
Nová éra Světové rady církví
V roce 1972 byl Philip Potter zvolen generálním tajemníkem SRC, a začala tak její nová éra. Do úřadu generálního tajemníka vnesl Potter zcela novou dynamiku. Jeho hluboká zbožnost a zároveň radikální odhodlanost bojovat pro spravedlnost byla svojí radikalitou nová i provokativní. Svým poselstvím si však získal srdce mnoha lidí po celém světě. I já jako mladý student teologie v Tübingenu jsem patřil k těm, kteří byli tímto čerstvým ekumenickým duchem nadšeni. Tento teologický přístup nebyl jenom teorie, měl i velice praktické důsledky. Zmíním jeden příklad: Philip i celá SRC podpořila program proti rasismu v Jižní Africe, a to nejen skrze humanitární organizace, které pomáhaly obětem rasismu a apartheidu, ale i podporou humanitárních projektů různých hnutí pro osvobození, která bojovala za odstranění apartheidu. Našlo se ovšem i mnoho odpůrců, kteří postoj SRC kritizovali jako příliš politický, radikální nebo pro církev nepřípustný.
Kromě boje proti rasismu dal Phillip Potter SRC mnoho dalších impulzů. Vždy mu šlo i o praktické jednání. Například – když Bůh potřebuje pro misii v tomto světě muže a ženy, musí se to ukázat i v církevním životě. Tak SRC vytvořila program pro podporu žen v církvích a církevních organizacích.
Ekumena – miminko křesťanů
Jedním z vrcholů působení Philipa Pottera na postu generálního tajemníka SRC bylo 6. valné shromáždění SRC v kanadském Vancouveru v roce 1983 pod heslem „Ježíš Kristus – život světa“. A pro příklad jedna epizoda: Při bohoslužbách měli účastníci přinést k stolu Páně symboly života. Shromáždily se tam květiny, chléb, ovoce a další. A jedna žena z Afriky přinesla své miminko a dala Philipovi do rukou. On holčičku vzal, ukázal ji
Potter bere do náruče dítě Afričanky
všem a láskyplně houpal. Potom ji mamince vrátil. Tento příběh se stal krásným dokladem toho, že v ekumeně jde o budoucnost lidstva. Philip Potter působil jako generální tajemník SRC až do roku 1984. Celkem 12 let.
V roce 1990 se pak se svojí druhou manželkou Bärbel přestěhovali do Stuttgartu, srdce Evangelické církve ve Württembersku. Právě zde se proti němu po jeho zvolení generálním tajemníkem SRC v roce 1972 vzedmul zvlášť silný odpor. Philip to komentoval: „To je Boží humor, že mne Bůh vede ve stáří právě tam, kde jsem měl nejvíce odpůrců.“ O šest let později zde slavil Philip své pětasedmdesátiny. Později se Potterovi přestěhovali do Lübecku, kde se Bärbel stala biskupkou. 31. března 2015 tady Philip Potter zemřel ve věku 93 let. I dnes nás může dědictví tohoto velkého ekumenika inspirovat, například právě v oblasti misie a evangelizace.
Gerhard Frey-Reininghaus, emeritní tajemník ÚCK pro ekumenu, redakčně upraveno