(ČB 5/2021) „Dokud neuvidím na jeho stránkách slova a noty a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku na jeho přebal, neuvěřím, že fakt letos vyjde.“ To napsal nedávno jeden z evangelických farářů do formuláře pro objednání nových zpěvníků. „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili,“ dodává autor těchto řádků, aby tu provokativní biblickou parafrázi dokončil.
Ne, nechci se dotknout duše českobratrského písmáka. Nemám hlubokomyslnou potřebu stavět okolnosti vzniku nového evangelického zpěvníku na roveň slavným velikonočním slovům vzkříšeného Pána. Spíš bych rád opatrně naznačil, že poznámce zmíněného faráře docela rozumím. Stejně jako mi bývá líto tradicí označeného nevěřícího Tomáše, když on přece není nevěřící. Jen odmítá příliš jednoduchá, příliš podezřelá řešení.
Církev už nějakou dobu s novým zpěvníkem žije. Přesněji řečeno s neustálým opakováním, že nový zpěvník „už se chystá“. Už jsme to slyšeli tolikrát, že to přestává být zajímavé. Zvědavost a snad i radostné očekávání za léta pokleslo. „A my jsme doufali, že to je ten zpěvník, který přinese církvi tolik nového,“ jako bych slyšel z (pražských či valašských či jiných) Emauz.
Není obtížné dohledat, že první impulz k práci na novém zpěvníku dal už synod v roce 2004. Jak moc se svět, církev, společnost za tu dobu změnily. Jak moc to ovlivnilo i práci na zpěvníku. Jak moc se lišily tehdejší představy od finálního produktu, který církvi zakrátko předložíme.
Je možné, že některá píseň vám v něm bude scházet a nad jinou budete kroutit hlavou. Je to dokonce vysoce pravděpodobné. „Tahle píseň že bude v novém zpěvníku? To myslíte vážně?“ Nebo: „Jak jste si mohli dovolit tuhle píseň vyřadit, vždyť…“ Ano, tohle slýchám, slýcháme. A rozumíme tomu. Snad je z toho vidět, že zpěvník je něco, co k církvi bytostně patří, na čem nám záleží, na co jsme jako českobratrští evangelíci v rámci naší hudební a liturgické tradice snad právem hrdí. Tak co teď, co bude dál? Co nás čeká na těch přibližně 1200 potištěných stranách nebo v mobilní aplikaci?
Nesu na trh kůži spolu se všemi, kdo ke zpěvníku přiložili svou ruku, schopnosti, píli i vnitřní přesvědčení. Nebudu vám říkat, že se vám zpěvník určitě bude líbit. Obrázek si musíte udělat sami. Chci jen říct, že v závěru letošního roku, dá-li Bůh, předáme církvi dílo, které vznikalo s velkým nadšením a radostí, ale také v potu tváře při sporech a konfliktech nad věcí samotnou, v nekončícím koloběhu odpovědné redakční a editorské práce, v mnohdy slepých uličkách hledání, s proměnlivým zadáním a neustále novými překvapeními. Někdy jsme šlápli vedle, víme to. Hledali jsme a prostupovali dost často úplně nové cesty. Ale především: Nový zpěvník vznikal ve velkém respektu před věcí samotnou, v odpovědnosti vůči církvi i Hospodinu, k jehož slávě bude vždy důvod zpívat, ať už z jakéhokoli zpěvníku.
Jako dlouholetý člen tvůrčí skupiny a v posledních letech hlavní koordinátor přípravy a vydání díla snad mohu tento respekt, tuto bázeň dosvědčit jménem těch, kteří za zpěvníkem stojí.
Farář, kterého jsem zmínil na začátku, vlastně dotáhl tu tomášovskou analogii až do konce. On sice řekl „dokud neuvidím, nedotknu se, neuvěřím,“ ale hned poté kliknul na „odeslat“ a objednávku za svůj sbor dokončil. Snad je v tom i kus důvěry a naděje.
Nový zpěvník můžete i vy už nyní ve svých sborech objednávat. Včasná objednávka nám pomůže lépe odhadnout počet výtisků a výrazně vám sníží cenu. Další informace najdete na webu.
Pavel Hanych, člen zpěvníkové komise