(ČB 3/2021) Nacházíme se přibližně v polovině předvelikonočního postního období. Čas k zastavení, říká se. Jenže náš život je do značné míry zastaven už dlouho. Chtěli bychom se možná raději spíš hnout. Naše duše i těla jsou už dost uskřípnutá, málokdo má nyní chuť se ještě více nořit do sebe, ještě více se izolovat. Některým z nás už možná dochází dech. Tato podivná doba přináší mnohým z nás trápení a strasti, některým i strach, nebo dokonce smutek.

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Ale právě zde rezonuje Ježíšův příběh víc než jindy. Není to jen příběh o utrpení, bolesti, smrti. Je to také – a především – zvěst o naději. O naději, která je dnes hmatatelnější než jindy. Ježíš, který sám trpěl, nám může být příslibem toho, že nakonec vše dobře dopadne. Není to „v pytli“, jak připomíná společně s apoštolem Pavlem synodní senior ve svém postním listu, který také naleznete v tomto čísle. Za toto povzbuzení v nelehkém čase děkuji.

Není to tedy spíše naopak? V tomto neutěšeném pozemském čase se můžeme o to víc přitulit, přimknout k Pánu Bohu. Právě teď můžeme vyhlížet Boží království. Vždyť jsou před námi Velikonoce, svátky naplnění Božího slova.

A ještě myšlenka na závěr. Na jedné ze svých nedávných přednášek vysvětloval katolický kněz a salesián Ladislav Heryán posluchačům soteriologický (soteriologie = nauka o spáse) význam evangelia. Zamýšlel se nad otázkou pravdivosti jeho zvěsti. Z jeho výkladu se mi obzvlášť vryla jedna myšlenka: „Jde mi o život.“ Jako kněz a řeholník totiž vše vsadil na jedinou kartu – na Ježíše Krista, jemuž zaslíbil bez nadsázky celý svůj život. A tak si říkám, že nakonec člověk přece nemusí být farář ani řeholník, aby Pánu Bohu zaslíbil celý svůj život. Vždyť životy nás všech můžou být a jsou svědectvím víry. My všichni věříme v to, že za nás Ježíš zemřel a můžeme být spaseni. Nám všem jde o život. O život s Kristem.

Adéla Rozbořilová

 

 

 

 

 

 

OBSAH ČÍSLA

TÉMA
Biblická úvaha – J. Hudec
Rozhovor s Petrou Bandhauer – J. Hofmanová
Hodina, na které tě učí, jak být křesťan – L. Ridzoňová
Buďte jako děti – M. Sedláčková
Filipka je škola, a to škola církevní – R. Konvalinková
Já mám dva tatínky… – O. Macek
Otázka na tělo – J. Plíšková

MLÁDEŽ
Čtyřicet tisíc lidí – A. Koukol
Vůně pečené ryby – M. Lapáček
Buďme trpěliví jako rozsévač – M. Lapáčková
Report – A. Kleinová

MOJE CÍRKEV
Role a způsob práce nové synodní rady – P. Štulc
Představujeme: Poradní odbor teologický – A. Rozbořilová
Debata o manželství pro všechny – E. Pospíšilová
Tepličtí vybrali na výmalbu – M. Bánoci
I když jsme malí, chceme přežít – P. Lukášová
Pěšák evangelia – P. Čapek
Odešla církevní kuchařka – P. Nečas

DIAKONIE
Jak jste pomáhali – A. Šůra

SLOVO
Zase nějaký plán? – J. Keřkovský, V. Zikmund
Šumné Mšeno a evangelický kostel – J. Kirschner
Rozhovor s Ladislavem Benešem – O. Kolář
Nemiluj peněženku, ale miluj peněženkou! – P. Říčan
Odešel apoštol filosofie – J. Kranát
Recenze: 17. století skoro na vlastní kůži – L. Ridzoňová
Poslední slovo – J. Hofmanová