(ČB 3/2021) Filipka je církevní škola. Co to ale vlastně znamená? Že má na fasádě logo církve? Na prvním místě to znamená, že církev školu zřizuje, je za ni odpovědná, a škola je zase odpovědná církvi. Je v jistém smyslu její součást. Zároveň ovšem – stát školu financuje. Škola se tedy zodpovídá také jemu.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
Tahle „dvojdomost“ Filipky určuje její identitu. Snad by se dala vyjádřit známou parafrází evangelijního verše „ve světě, ale ne ze světa“. V našem případě bych myšlenku ještě poupravila: Nejsme ze světa, ale jsme tu pro svět. Evangelické školy a vzdělání, které poskytují, jsou ze strany církve nabídkou cenné služby, kterou už po staletí dobře „umějí“. Díky tomu dokážou garantovat vysokou kvalitu, a stát toho rád a levně využívá.(Církev ale ví, proč to dělá. Škola je místo, kde může přirozeně vstupovat do tohoto světa a vnášet do něj střípky Božího království. Plní tak svoje nejvlastnější poslání.)
Filipka je tu tedy především „pro svět“, není to škola, zařízená jen pro děti z církve. Ani církev tu totiž není sama pro sebe, a naše škola nemá být skleník, který by umožnil dětem z „věřících rodin“ vyrůstat v bezpečí před vlivy tohoto světa. Posláním církevní školy v našem pojetí je pravý opak. Chceme vytvořit prostor, v němž se církev a svět setkají.
Abychom tuto možnost setkání učinili co nejvíce „bezbariérovou“, dáváme Filipce civilní tvář. Duchovní témata jsou v životě školy přítomna spíše latentně. To, že jsme církevní škola, se navenek projevuje jen málo, aby „cizí“ rodiče nenarazili na překážku, kvůli níž by vzdělávání svých dětí u nás odmítli. Tak jako nejsme škola pro děti z církve, nejsme ani náboženská škola; jsme škola, založená na křesťanských hodnotách.
Není to jen „taktika“, respektujeme totiž, že výchova k víře je věc rodičů. O to více jsou ale duchovní obsahy přítomny v životě školy v podobě principů a zásad. Abychom s nimi děti nenásilným způsobem seznámili, máme předmět s názvem Biblické příběhy. Každý týden za dětmi přichází evangelický farář a na pokračování vypráví starozákonní příběhy. A tento předmět patří k těm nejoblíbenějším. Děti poznávají obsah Bible, a díky tomu získávají schopnost rozumět křesťanské kulturní tradici a pevně v ní zakotvit. Zároveň si budují k Bibli vztah a za pomoci příběhů vstřebávají základní hodnotovou orientaci.
U větších dětí obohacujeme vyučování také o prvky křesťanské etiky, ale v tomto směru působíme už na nejmenší děti v rámci různých charitativních, občansky angažovaných nebo ekologicky zaměřených projektů. Vedeme je k šetrnosti a hluboké úctě k přírodě, k vděčnosti za stvoření a také za blahobyt, ve kterém žijeme, k soucitu s trpícími lidmi i přírodou a k ochotě dělit se a pomáhat. Seznamujeme je také s křesťanskými svátky a dalšími prvky liturgického roku. Čtyřikrát do roka společně i s rodiči slavíme bohoslužby.
Ze všeho nejdůležitější je ale pro nás povaha prostředí, ve kterém děti ve škole žijí – z tohoto „substrátu“ totiž vše ve škole vyrůstá. Usilujeme o prostředí respektující, vlídné a laskavé, emočně bezpečné, velkorysé a zároveň pevné. Veliký důraz klademe na péči o vztahy mezi dětmi, mezi dětmi a učiteli i o vztahy v pracovním kolektivu. Škola je na prvním místě společenství, což vnímáme jako velkou hodnotu, a každého, kdo ke škole patří, přijímáme jako dar. S tím také souvisí naše otevřenost k jinakosti všeho druhu. Přijímáme ji vždy jako velké obohacení a jsme rádi, když se škola může stát bezpečným místem pro děti, které by v důsledku svého znevýhodnění v klasické škole čelily různým potížím.
Kvalita společenství je pro nás zásadní, a možná právě v tom se pozná, že jsme škola církevní. Snažíme se, aby děti (i jejich rodiče) během let ve Filipce pochopily, co je pro křesťany důležité a proč. Doufáme, že budeme dostatečně autentičtí. Pak totiž ten dlouhý čas, který tu společně prožijeme, poskytne dětem v budoucím životě hodně důvodů, aby se pro ně křesťanství stalo důležitým orientačním bodem v různých životních situacích a také při případném osobním hledání.
Ruth Konvalinková, ředitelka ZŠ Filipka v Brně