(ČB 6/2020) Máte-li rádi třináctky, pak vězte, že v 13. kapitole Pavlova prvního listu do Korintu je text rozdělen na 13 oddílků a v nich je pak notoricky známý text o lásce. Tedy – notoricky známý… Aby to někdo odříkal z paměti, s tím jsem se ještě nepotkal. On je ten seznam totiž sáhodlouhý. Apoštol vyjmenovává hned 15 vlastností, jaká láska má mít, aby to láska opravdu byla! Zapamatovat si 15 vlastností je asi příliš, zvláště, když se ty významy překrývají.
Poslechněte si článek:
Ten překryv ale teď využiju. Z toho všeho podtrhnu to, čím ten seznam začíná a končí: „Láska je trpělivá“ – a láska vytrvá, ať se děje cokoliv. Přesně uprostřed ještě jednou totéž, jen formulováno tak, že láska se nedá „vydráždit“. A těsně před koncem, jen tak na připomenutí počtvrté, že ať se děje cokoliv, láska vydrží.
Trpělivost na začátku, na konci i uprostřed. Po více než 25 letech manželství mohu potvrdit – s trpělivostí to všechno stojí a padá. Nádech – výdech. Napočítat do deseti. Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Ještě se nestalo, že by něco nějak nedopadlo. Být úplně na dně má jednu přednost, ale důležitou – máte od čeho se zase odrazit nahoru. Když Pavel píše, že láska věří a neztrácí naději, tak mluví právě o tomhle.
Trpělivost. Nevybuchnout jako papiňák. Jen s trpělivostí se dá v jakémkoliv vztahu dostat někam dál. Jasně že v tom slovíčku trpělivost proznívá nějaké „trpění“. Strpět manýry toho druhého je někdy dost složité a rozhodně nijak příjemné.
Papinův hrnec je příměr případný
Nebouchnout jako ten papiňák. Mám rád tenhle obraz… V papiňáku totiž vařím často a rád. Takže taky vím, že tak často nevybuchuje. Už v mém mládí to bylo spíš téma strašidelných historek než něco z praxe. Tady nám moderní technologie přinesla významný pokrok, a zároveň poučení. Jak to, že papiňák nevybuchne? No, protože má pojistku, která po malých dávkách upouští. Ale pozor – ne hned a už vůbec ne všechno. Láska je trpělivá. Ono jí to nějaký čas trvá, než začne tlak upouštět. A nepustí jej všechen – jen to, co už je fakt moc. Kdyby upouštěla hned a všechno, tak je celý efekt hrnce v háji.
Budiž tedy láska trpělivá jako ten Papinův hrnec. Uvnitř se připravuje dobré jídlo. Dobrá budoucnost. Co tam kdo dá, to je na jeho uvážení. Každý sám musí posoudit, co mu chutná; co jsme my, abychom do toho komu kecali… No a pak se to začne hřát a trpělivá láska čeká a jen, když by to bylo už moc horké a mařilo by se to, tak opatrně a po troškách upustí páru.
Součástí těch strašidelných historek s vybuchlými papiňáky byla napořád ucpaná ta „odfukovací pojistka“. V hrnci zřejmě bylo něco, co tam člověk dávat neměl. To se stává, že člověk do vztahu vnese něco, co tam nepatří. Apoštol Pavel vyjmenovává v těch dalších vlastnostech lásky několik takových věcí, které mohou pojistku zacpat.
Trpělivě trpět?
Jako první ale vidím, když se to špatné neventiluje vůbec. Když se trpělivost změní v trpění. Jasně že láska je trpělivá, vytrvá, ať se děje cokoliv, nedá se vydráždit, a ať se děje cokoliv, vydrží. Ale vyměnit trpělivost za falešný mučednický pocit, ve kterém tomu druhému neřeknu, jak děsně mi vadí špinavé ponožky pohozené v obýváku nebo knížky nevrácené do knihovničky, to je cesta nikam, je slepá.
Trpělivá láska není falešné „ťu, ťu, ťu, ňu, ňu, ňu“, všechno je v nejlepším pořádku, a zatím se do odfukovací pojistky střádá jedno neřádstvo za druhým.
Budiž naše láska jako Papinův hrnec. Nechť nám navaří dobré jídlo – a to by bylo, aby i naše vztahy nebyly obraz hostiny vpravdě nebeské.
Jaroslav Pechar