Krátce o Diakonii v čase karantény

(ČB 6/2020) Rouškovník v Čáslavi

Čeština má nové slovo: „rouškovník“. Zpravidla jde o obyčejný věšák, který nese doma ušité roušky. Mohou jich být i stovky a jsou k volnému rozebrání. O rouškovník v Čáslavi se postaralo Dobrovolnické centrum Diakonie Střední Čechy. Věšák umístěný na náměstí Jana Žižky z Trocnova před restaurací Na Kuchyňce obrůstal rouškami každý den a sloužil místním i přespolním.

Poslechněte si článek:

Rouškomat v Litoměřicích

Litoměřická Diakonie se spojila s litoměřickou Nadějí a výsledkem byl pro změnu „rouškomat“. Firma provozující nápojové automaty laskavě zapůjčila jeden ze svých přístrojů, jenomže místo nápojů nabízel v litoměřickém Kauflandu roušky, a ty vyráběli klienti obou zmíněných organizací v chráněných dílnách.

Armáda našla azyl v Diakonii Ostrava

Do dočasně uzavřeného stacionáře pro seniory, zvaného Domovinka, zamířili vojáci Armády ČR. Diakonie Ostrava jim tam poskytla ubytování a zázemí. Vojáci pomáhali v nedalekém seniorském zařízení, kde byly jejich síly velmi potřeba. Ostravská Diakonie poskytla své volné prostory velmi ráda. Řídí se totiž heslem: Společně to zvládneme!

Uličník řádil na Facebooku

Uličník je název mobilního nízkoprahového klubu pro mládež, oceňovaný původní vynález Diakonie Západ. Po dobu celorepublikové karantény nemohl vyjíždět, proto své aktivity přesunul na sociální síť Facebook. Svým klientům tam nabízel křížovky, hlavolamy, hádanky pro trénink mozku. Šikovnost rukou zase prověřila soutěž ve stavění pyramidy z karet.

 

 

 

 

 

 

Domov pomáhal domovu

V Diakonii Krabčice se preventivně rozhodli místní domov odpočinku ve stáří celkově uzavřít. Karanténa trvala měsíc a po celou dobu byli klienti i zaměstnanci izolováni od okolního světa. Barevnými přáníčky a obrázky je potěšily děti a maminky z Domova pro matky s dětmi v Litoměřicích.

V Rolničce zasedli ke strojům

Dnes už se školy zase otvírají. S nástupem karantény byly ale zavřeny jako první a nevědělo se, na jak dlouho. Ve školách Diakonie Rolnička v Soběslavi proto zasedli k šicím strojům. Ředitelka, učitelky, asistentky, uklízečky, všichni. A pustili se do šití roušek pro Soběslav a okolí. Obvykle je to Rolnička, kdo žádá své okolí o podporu. V nelehkých časech karantény takto mohla přízeň všem svým podporovatelům oplatit.

Adam Šůra