(ČB 6/2020) Snesu toho hodně. A přitom jsem dost netrpělivý. Mohu být přece shovívavý a netrpělivý zároveň, ne? S těmi tzv. ctnostmi je to složitější. Jestli se vůbec trpělivost má považovat za ctnost?

Poslechněte si článek:

Augustin píše spíš o mírnosti či střídmosti (latinsky temperantia). Střídmost snad vychází z uměřenosti, která je podle Aristotela základ mravnosti. Myslet a jednat v proporcích, přiměřeně – to by bylo krásné žití tohle zvládat! To by bylo rozumných rozhodnutí a chytrých zákonů, kdyby tahle ctnost patřila k základní výbavě vzdělaného člověka. Žádné extrémy a úchylné nápady, jen radikální, tedy hluboké a ke kořenům jdoucí rozhodování.

Nedávno zemřelý profesor Ladislav Hejdánek nám na přednáškách říkával, že tohle aristotelské pojetí ctnosti jako středu mezi extrémy nesedí moc na křesťanství. Máme snad víru, lásku a naději držet v nějakých rozumových proporcích? Ani moc, ani málo, prostě tak akorát? Milovat tak akorát? Věřit tak akorát? Mít naději přiměřeně? Minimálně na tyhle tři kardinální ctnosti, jako víra, láska a naděje jsou, žádná střídmost nepasuje. Ježíš je v ctnostech extrémista, všechno jiného než střídmý člověk. Milujte své bližní, sebe, a ještě navíc své nepřátele. Nastavujte druhou tvář, jděte a služte dvakrát tolik, než je po vás žádáno, odpusťte 77x za den atd., vždyť ta jeho kázání znáte. Ježíš prostě není umírněný učitel. Je nestřídmý stejně jako Bůh. O něm přece také povídáme, že odpouští daleko víc, než jsme toho schopni my všichni. Můžete spáchat vlastně cokoliv a jeho to ve schopnosti odpouštět nerozhodí.

Být extrémně trpělivý je však kravina. Lidi vás zneužijí a nikdo vůči vám nebude mít respekt. Dopadnete jako Pán Bůh v myslích mnohých lidí. Unese všechno. Naopak je zdravé být netrpělivý, je zdravé být důsledný a občas šlápnout druhému na krk (obrazně!), aby se probral a třeba včas odevzdal slíbenou práci.

Neptejte se mě ale, jak to vypadá, když se mám učit s dětmi. Jsem jak můj táta, netrpělivost je vidět i slyšet: „Jak to, prosím tě, nemůžeš vypočítat, dyť to vidíš, neee?“ Děti to vždy nakonec přežijí, ale celkově je lepší, když s nimi úlohy dělá moje žena. Má mírnější tempo a je taky rozhodně mnohem trpělivější. Mně nedělá dobře, když jsou lidé pomalí, ale hodně toho zas snesu. Ostatně pomalejší lidé kolem mě taky.

Co se týče ctnostného života, křesťanství vede k nevyrovnanosti. Můžete být netrpěliví a celkově nevyrovnaní, hlavně v lásce, víře a naději. Milovat netrpělivého manžela, věřit tvrdohlavě, i když se nemáte zrovna čeho chytit, a spoléhat na Boha každý nový den – to je krásný extrémismus!

Tomáš Vítek