(ČB 3/2019) Otazník za slovem „sloužit“ neznamená, že se ptáme, zda sloužit, nebo ne. Ptáme se jak sloužit. Věnovat se jako sbor, jako církev výhradně službě duchovní, tedy zvěstování Božího slova, bohoslužebným obřadům, modlitbám, duchovnímu vedení a vzdělávání všech generací a ostatní podoby služby přenechat profesionálům, např. Diakonii? Nebo uskutečňovat také sociální rozměry služby a starat se o lidi fyzicky potřebné, protože to je nedílná součást křesťanství?
Poslechněte si článek:
Uvedení do tématu – služba a sociální pastorace
Kolem výše uvedené otázky byly soustředěny přednášky profesora praktické teologie z katolické teologické fakulty Univerzity v Münsteru, Hermanna Steinkampa. První přednáška, nazvaná „Křesťanský sbor jako ohnisko diakonie v obci“, byla nesena tezí, že sbor nevyřídí svůj úkol být zde pro svět tak, že jej deleguje na institucionalizovanou Diakonii. Obvyklá dělba práce – zde bohoslužby a kázání, tam diakonie – ničí jednotu lásky k Bohu a lásky k bližnímu. A to je rouhání.
Jeho druhá přednáška s názvem „O Samaritánovi aneb jak rozuměl ,diakonii‘ Ježíš“ reflektovala známý evangelijní příběh, který klade za vzor jednání toho, kdo pomáhá potřebnému na základě „hnutí milosrdenstvím“. Co znamená „služba“ je ilustrováno právě tímto příběhem, který vylučuje, aby se za službou skrývalo nepřiznané úsilí o nadvládu a moc. Herman Steinkamp působil dlouhá léta v Brazílii, kde vyučoval sociální pastoraci, a z jeho teologických důrazů bylo patrno, že jsou inspirovány teologií osvobození, která reaguje na neutěšené poměry tzv. třetího světa a snaží se je vyřešit právě skrze křesťanské poselství.
Uvedením těchto dvou přednášek, které byly na programu farářského kurzu v úterý odpoledne a ve středu dopoledne, jsem přeskočil ke stěžejním vstupům teologicko-praktickým. Přeskočil jsem ovšem zásadní biblické sondy, které již tradičně téma farářského kurzu uvádí (pominu-li úvodní bohoslužby v pondělí večer v kostele u Martina ve zdi, které byly tématem Ježíšovy a potažmo křesťanské služby také neseny).
Teologický grunt
Starozákonní nakročení k tématu předestřel doc. Petr Sláma na základě postavy Mojžíše jako služebníka Hospodinova. Tato přednáška byla z větší části exegetická a zároveň dala nahlédnout do komentáře, který doc. Sláma připravuje ke knize Exodus. Mojžíš je prototyp Hospodinova služebníka, který trpí kvůli hříchům svého lidu. V 32.–34. kapitole knihy Exodus nacházíme klíčový příběh, ve kterém je Mojžíš vylíčen jako ten, kdo mluví s Hospodinem tváří v tvář v situaci po exemplárním hříchu se zlatým teletem. V této mezní situaci Mojžíš vyjedná s Hospodinem jeho přímé, bezprostřední provázení Božího lidu. Doc. Sláma na základě rozkrytí struktury těchto biblických kapitol a jejich zásadních motivů přiblížil některé velmi působivé momenty biblického vyprávění, ve kterých se Mojžíš stává Hospodinovou tváří a živým svitkem Tóry.
„Služba v Novém zákoně“, to je název přednášky doc. Jiřího Mrázka, který předestřel komplexní pohled na novozákonní pojmy a pasáže, které formulují různé aspekty služby – od otrocké přes státní a kněžskou až po diakonickou. Diakonická služba, která původně znamenala službu u stolu nebo při vedení domácnosti, pronikla i do názvu instituce, která slouží tím, že se stará o potřebné.
Návštěva středisek diakonie jako praktické vyústění
Právě této instituci byla věnována podstatná část kurzu, konkrétně celý čtvrteční den, v jehož dopolední části měli účastníci kurzu možnost navštívit některé diakonické středisko. Spolu s několika dalšími kolegy jsem se rozjel do Krabčic a mile jsem byl překvapen tím, jak prostory pro klienty vypadají a jak jsou zařízeny. Viděli jsme výtvarnou dílnu, ve které mimo jiné vznikají krásně batikované hedvábné šátky (jeden jsem koupil své ženě), viděli jsme klienty tančící s asistentkou při sledování televizní stanice Šlágr, viděli jsme relaxační vanu s hvězdným nebem na stropě, podkrovní kavárničku i útulné pokojíky.
Jako farář navštěvuji různá zařízení typu LDN, ve kterých jsou umístěni lidé podobně potřební jako ti v Krabčicích. O to víc jsem byl nadšen jinakostí, kterou svým klientům toto diakonické středisko nabízí, a pocítil jsem vděčnost za to, že jako církev takováto zařízení máme. Na této „výpravě“ jsem doprovázel pastora Matthiase Kaisera z Hamburku, jednoho z mnoha zahraničních návštěvníků farářského kurzu, který v Praze uskutečňuje svůj studijní program. Potvrdil mně, že to, co zde viděl, svou úrovní a přístupem ke klientům plně odpovídá tomu, co zná z Německa.
Jsem rád, že se Diakonie se svými službami rozrůstá. O dvou nově vzniklých střediscích – denním stacionáři Kristián, který od roku 2017 existuje ve FS ČCE v Přešticích, o chráněném bydlení v Nosislavi a o zápasech kolem jejich vzniku poreferovali kolegové Jan Satke a Iva Květonová. Zkušenosti s farářskou službou sdíleli ve svých referátech a následné diskusi i další kolegové.
Inspirativní role farářského kurzu
Z vynikajících přednášek bych chtěl ještě vzpomenout jednu páteční, nazvanou „Mezi skutkařením a službou – k rizikovým motivacím pomáhajících profesí“ doc. Jitky Lorenzové, která působí jako vyučující v oboru sociální pedagogika na katedře pedagogiky FF UK. Během její přednášky vyšlo najevo, jak obtížné je někdy zajistit pro farářský kurz takto kvalitní přednášející, protože jejich časová exponovanost bývá často extrémní. Za to, že se to podařilo, jakož i za celkovou výbornou organizaci kurzu patří organizačnímu týmu SpEKu poděkování.
Letmý pohled na některé z přednášek, referátů a výjezdů neumožní ovšem přiblížit atmosféru kurzu, která je určována především setkáváním a rozhovory s lidmi blízkými nejen profesně. Pobyt na farářském kurzu je pro mě každoroční inspirativní „vytržení“ z vesnické fary do světa mých studentských let.
Lukáš Klíma