(ČB 2/2019) V dřívějších dobách jezdili faráři i členové církve vyřizovat věci „na synodní radu“ a často se s tímto označením setkáváme do dneška. Tento úřad se správně jmenuje ústřední církevní kancelář a dnes zaměstnává na čtyřicet lidí. Jak církev rostla během sta let své existence, tak také košatěl tento aparát, který slouží synodní radě k výkonu jejích rozhodnutí a jako servisní organizace slouží i celé církvi. Ústřední církevní kancelář sídlí v Husově domě v Praze, v Jungmannově ulici. Loni jsme mohli v Českém bratru číst v rámci seriálu článků ke stým narozeninám naší církve, jak se zde usídlilo nakladatelství a knihkupectví Kalich, jak zde získal prostory ústřední církevní archiv a našly zde domov další kanceláře. Po pádu totality se nebývale rozrostla práce s dětmi a mládeží, církev získala zpět rekreační střediska, pod svá křídla zařadila správu mezd a personálních složek všech farářů a sborů a další agendu.

Poslechněte si článek:

Jak funguje ústřední církevní kancelář dnes, bychom vám rádi přiblížili v sérii rozhovorů s vedoucími jednotlivých úseků. Těch je šest. Dnes jsme vyzpovídali vedoucího provozního úseku Vladimíra Podroužka.

Úsek, jehož jsi vedoucím, se správně jmenuje úsek provozní a správy majetku. Kolik zaměstnává lidí?

Aktuálně se úsek provozní a správy majetku skládá z těchto oddělení: provozního, stavebního, informačních a komunikačních technologií, vrátnice a rekreačních středisek Běleč a Chotěboř. Celkem 19,5 pracovního úvazku. S tímto počtem je to největší úsek ústřední církevní kanceláře.
Staráme se o budovy Husova domu, kde sídlí synodní rada a pracují zaměstnanci kanceláře. Zajišťujeme veškerý její provoz. Nachází se zde také Church penzion, byty zaměstnanců a prostory ke komerčnímu pronájmu. Ve správě máme i další budovy – hotel Adler v Praze v Jirchářích, bytový dům v Dejvicích, kostel Martin ve zdi a další nemovitosti a byty, které jsou v majetku povšechného sboru.

 

Co si má člověk představit pod pojmem provoz ústřední církevní kanceláře?

Provoz kanceláře ústředí zahrnuje vlastně vše, co potřebují její zaměstnanci k výkonu své práce. Od zajištění a vybavení pracovního místa přes to, aby zde bylo teplo a uklizeno, až po jednotlivou tužku na pracovním stole. Aby fungovala výpočetní technika, telefony, kopírky, byl dostatek kancelářského papíru, každý den přišla a odešla pošta, jezdil výtah a služební vozidla. Aby nájemce nerušeně bydlel anebo mohl provozovat svou činnost.

Když se řekne provoz, první mě napadají auta. Kolik má církev k dispozici aut a kdo se o ně stará? Co všechno se musí zajistit?

V současnosti máme v Praze tři automobily – dva referentské vozy pro využití církevní kanceláře a jedno vozidlo, které používá pro cesty synodní senior. O vozový park se stará velmi svědomitě Jindřich Lukeš. Zajišťuje plánované i mimořádné opravy. V jeho náplni je také bezpečně a včas dopravit synodního seniora na příslušné místo při jeho pracovních cestách.

 

K provozu kanceláře patří pošta, úklid, nutné drobné opravy. Také zajištění synodů nebo různých mimořádných celocírkevních akcí, třeba oslav. Kdo má toto na starost a co všechno to obnáší?

Starost o budovy ústředí v Husově domě má na provozním oddělení Martin Fryščok a údržbu zajišťuje Luboš Hartl. Práci dělají svědomitě a s patřičným nasazením, aby vše fungovalo a bylo připraveno. Zajišťují i mimořádné události, jako je synod nebo třeba nedávné výročí církve. Je třeba zorganizovat a uskutečnit převozy a přesuny všeho potřebného. A každodenní úklid všech prostor Husova domu zajišťuje Jaroslava Zedníková.

Dům je plný počítačů, musí fungovat telefony, mobily, internet. Jak je zajištěna péče o hardware i software?

Zaměstnanec se bez funkční techniky neobejde, o to se stará Miloslav Ducho. U počítačů a mobilních telefonů hardware i software rychle stárne, jsou nutné aktualizace a neustálá údržba, spojená s obnovou těchto zařízení. Kromě toho Miloslav Ducho spravuje církevní mobilní síť (CMS), která čítá nějakých čtyři a půl tisíce uživatelů. Díky ní si telefonují faráři, církevní pracovníci i jejich rodinní příslušníci za velmi výhodné ceny.

V průjezdu je nepřetržitá služba na vrátnici. Kolik se střídá vrátných a co je jejich povinností?

Mají dohled nad tím, kdo přichází a odchází z budovy. Je-li třeba, dovedou návštěvu k našim zaměstnancům. Dohlížejí i nad elektronickým zabezpečovacím systémem a elektronickým požárním systémem. Organizují parkování ve dvorní části Husova domu, což bývá náročnější v době příprav představení v divadle Kalich. Službu konají dvacet čtyři hodin denně. Střídá se šest vrátných.

Povšechný sbor spravuje vzácný, historicky cenný kostel u Martina ve zdi. Co se tam všechno děje a kdo to má na starost?

Kostelnice je Marta Vršková, která se o kostel stará s pečlivostí a láskou. Konají se tam pravidelně bohoslužby, mimo to je možné uspořádat koncert, vernisáž, výstavu nebo si místo pronajmout ke svatebnímu obřadu. V průběhu týdne je kostel přístupný veřejnosti.

Co když je potřeba nějakých větších stavebních prací nebo oprav církevních objektů? Kdo to řeší?

Stavební a udržovací práce na nemovitostech povšechného sboru jsou v kompetenci Renaty Roubalové. Máme ve správě především budovy, které jsou prohlášeny za kulturní památky nebo jsou v památkové zóně. S tím bývá spojena složitější agenda při opravách, což se promítá někdy do délky realizace.

Velké bohatství, ale i starost jsou církevní střediska. Která to jsou a kdo se o ně stará?

Církevní střediska pod správou ústřední církevní kanceláře jsou dvě. První je tábor Jana Amose Komenského v Bělči nad Orlicí, který provozujeme celoročně. Nový správce Václav Španihel se o středisko stará od loňského roku a práce se zhostil s patřičnou chutí a radostí.

Druhé středisko je Chotěboř, provozované převážně v letních měsících, jeho správce je Petr Černý. Další zajímavý objekt, o který se staráme, je domek „Na sboru“ v Kunvaldu, kde jako správcová působí Marie Kalousová. V různých formách ekonomických pronájmů jsou i další rekreační střediska, jako je Horský domov v Herlíkovicích v pronájmu Benjamina Klineckého nebo Sola fide v Janských Lázních v pronájmu Kateřiny Cejnarové.

Jak bys shrnul dojmy vedoucího provozního úseku?

Vážím si toho, že zde mohu pracovat a řešit každodenní výzvy, které tato práce přináší. Velký dík patří kolegům celého úseku, práce nejen s nimi mě těší a je velmi rozmanitá.

ptala se Daniela Ženatá