(ČB 12/2018) V souvislosti s přípravami nové agendy ČCE (bohoslužebné knihy) se množí debaty o tom, zda naše církev takovou knihu vůbec potřebuje, případně jak by taková kniha měla vlastně vypadat. A hlavně: má být bohoslužebná agenda v naší církvi závazné „železné pravidlo“ nebo spíše inspirativní podnět pro ty, kdo se na tvorbě sborových bohoslužeb podílejí? Nejsme v takové situaci sami, v římskokatolické církvi se připravuje revize misálu. Čeští metodisté pilně pracují na překladu monumentální Book of Worship. Církev bratrská svou první bohoslužebnou příručku (Bohoslužebná agenda) vydala v loňském roce.

Poslechněte si článek:

Při přípravách tak důležité věci, jakou agenda bezesporu je, nezaškodí podívat se po ekumeně nejen české, ale i světové. V USA je nám nejbližší (sjednocená) Presbyterní církev, která vznikla z reformovaných (kalvinistických) tradic. V současnosti se k této církvi hlásí 2,2 milionu věřících v cca 11 000 sborech.

Američtí presbyteriáni svou aktuální agendu vydali už v roce 1993 pod názvem Book of Common Worship. Na vzniku se podílelo mnoho autorů, seznam jejich jmen zabírá dvě tiskové strany. Kniha má 1107 stran. Její základní části jsou tyto:

1.    Příprava bohoslužeb
2.    Slavení Dne Páně
3.    Materiály pro liturgický rok
4.    Křest a obnova křestní smlouvy
5.    Denní modlitba
6.    Žalmy
7.    Modlitby pro různé příležitosti
8.    Svatba
9.    Pohřeb
10.    Pastorální liturgie
11.    Kalendář a lekcionář

Čtenář tak rozsáhlého díla snadno přehlédne, co se píše v kratičkém úvodu a co je ovšem důležité, jakoby klíč k pochopení. Jsou ti, kdo bohoslužby v církvi připravují (faráři, staršovstva) povinni držet se litery? Nebo je tu svobodný prostor pro místní a situační specifika? Presbyteriánská agenda nabízí zdroje, materiály a osvědčené formy. Jak je uživatelé využijí, záleží na nich. Nabídka je ovšem široká: například pro večeři Páně se tu nabízí 11(!) různých formulářů, od „starocírkevně“ tradičních až po volné a „spontánní“.

„Vhodný způsob použití textů a forem podmiňují místní pastorační ohledy. Někteří naleznou sílu a pocit jednoty v modlitbách společně sdílených s celou církví (…), jiní budou považovat za vhodnější upravit modlitby pro použití v konkrétním nastavení. Pro ostatní postačí, aby dodrželi navrženou strukturu služeb a použili texty jen jako modely pro volný a spontánnější styl modlitby.“

Jednotlivé bohoslužebné prvky americká agenda opatřuje obecnými úvody, velmi zdařilým komentářem a nakonec též ukázkou úplných textů.

Book of Common Worship za základní podobu hlavních bohoslužeb považuje shromáždění s večeří Páně; připouští však i bohoslužbu bez ní, rozhodnutí ponechává na místním sboru. V úvodním vysvětlení se o této věci lze dočíst toto:

„V novozákonní době bylo slavení eucharistie v den Páně normou křesťanské bohoslužby. Eucharistie byla ustanovena samotným Kristem. Dříve než byla ustavena církevní hierarchie, před vytvořením Kréda, dokonce dříve než bylo napsáno první slovo Nového zákona, byla večeře Páně pevně ukotvena v srdci křesťanské víry a života. Den Páně a večeře Páně byly spojeny od vzniku církve. Vedle čtení Písma a zvěstováním Božích činů vtiskla křesťanské bohoslužbě svůj výrazný tvar právě každonedělní eucharistie. Chléb a víno, slova a gesta v této svátosti zviditelňují a konkretizují to, co zaslíbil Bůh. V této svátosti se zviditelňuje Slovo, vyhlašované v Bibli a potvrzované v kázání, Kristův život, smrt a vzkříšení za všechny. Je proto vhodné eucharistii slavit často, každého dne Páně. Večeře Páně se má slavit pravidelně a dostatečně často, aby bylo všem jasné, že je to nedílná součást bohoslužby v den Páně, nikoliv jen její dodatek. V eucharistii církev žehná Bohu za vše, co Bůh udělal, dělá a slibuje, že učiní, a nabízí sebe samu do poslušné služby Božího království. Církev se obnovuje a posiluje ve vděčnosti tím, že si připomíná Kristův život, smrt, vzkříšení a zaslíbený návrat. Boží lid se obnovuje slibem Kristovy přítomností a je ujišťován, že má podíl na jeho sebeoběti. Přijímá se Kristova láska, obnovuje se a zvěstuje se moc Kristova království pro obnovu země.“

Mezi církvemi napříč konfesemi v podstatě existuje shoda v tom, jak má vypadat základní tvar a proporce hlavní bohoslužby. To respektovala již naše stávající Agenda ČCE z osmdesátých let 20. století a nakonec i starší Kniha modliteb a služebností z let třicátých. Máme na mysli čtyřdílnou základní strukturu: úvod – slovo – svátost – závěr. Presbyteriáni nabízejí tuto bohoslužebnou osnovu:

PŘÍCHOD
Uvedení do bohoslužby
Modlitba dne nebo vstupní modlitba
Píseň
Vyznání vin a odpuštění
Pozdravení pokoje
Kantikum, žalm nebo spirituál

SLOVO
Prosba o Ducha sv.
První čtení
Žalm
Druhé čtení
Zpěv responzoria, písně nebo kantika
Čtení evangelia
Kázání
Povzbuzení
Zpěv písně, kantika, žalmu nebo spirituálu
Vyznání víry
(Pastorální obřady – křest a konfirmace)
Modlitba lidu – přímluvy

VEČEŘE PÁNĚ
Sbírka
Pozvání k večeři Páně
Eucharistická modlitba
Modlitba Páně
Lámání chleba
Přijímání

VYSLÁNÍ
Zpěv
Vyslání a požehnání

Příště se podíváme na některé zajímavosti ohledně křtu a večeře Páně.

Marek P. Lukášek, foto Pavel Capoušek