(ČB 11/2018) V souvislosti s přechodem církve na samofinancování se budeme stále častěji setkávat s prodejem církevních budov. Z rozvojových projektů, na které je určena maximální dotační částka 300 000 korun (r. 2018), kostely, které často potřebují opravy i v milionech korun, neopravíme. Rozvojové projekty, přiznané i na stavební úpravy, musí také souviset s obnovou života místního společenství. Proto realizace projektů pro potřeby malých a často zanikajících evangelických sborů by nebyly smysluplné.
Poslechněte si článek:
Nabízí se proto spolupráce s dalšími subjekty v rámci ekumeny (např. viz článek obnově kostela v Novém Boru ve spolupráci s Církví československou husitskou – ČB 5/2018), se spolky (obnova oken kostela ve spolupráci se spolkem SEM Přátelé Herlíkovice – ČB 10/2014) nebo na základě již uskutečněných projektů, nejčastěji ve spolupráci se samosprávou obcí a měst.
Obce jako iniciátoři obnovy kostela
Projekty ve spolupráci s obcí, přesněji řečeno v režii místních obcí po převodu objektu do jejich vlastnictví, jsou také finančně nejrozsáhlejší. Obnova kostela v Bohuslavicích stála 6 milionů korun, v Mělnickém Vtelně pak oprava kostela přišla na 5 milionů a dostavba kavárny a hygienického zařízení na další 4 miliony. Většinu peněz získaly obě obce z evropských dotací. V létě vydala ČTK zprávu o tom, že o převodu na obec jednají evangelíci v polabských Chvaleticích a již před časem byl synod informován o plánech na prodej památkově chráněného kostela v Ústí nad Labem-Trmicích. V tomto krajském městě byl sbor, který vlastní dva krásné kostely po německých evangelících, dlouho ve složité situaci. Snad se situace zlepší po příchodu nového faráře Tomáše Juna a třeba ve spolupráci s městem se podaří oživit i chrám v Trmicích. Opatrné jednání je ale na místě, pamatuji si, že v nedalekých Teplicích sloužil bývalý evangelický kostel jako restaurace Bartomeo, která ale brzy zkrachovala.
Kostel jako komunitní centrum nebo kavárna
Na druhou stranu kostel jako „večeřadlo“ nebo kavárna nemusí být vždy špatný nápad. Společné stolování je křesťanství velmi blízké. Již od počátku 20. století se kostely budují jako sborová centra se zázemím, po druhém vatikánském koncilu jsou populární komunitní centra i mezi katolíky. Na mnoha místech již takto slouží řada evangelických far.
Při svém ročním studiu sakrální architektury v Irsku jsem se zájmem pravidelně četl britský časopis Church Building, věnovaný opravám i novostavbám církevních budov. Velké procento článků a fotografií bylo věnováno dokumentaci zajímavých a odvážných dostaveb komunitních center ke starým viktoriánských kostelům. Místní farnosti si často nedělaly velké starosti při úpravě interiéru a těžké lavice nahrazovaly lehkými židlemi, umožňujícími větší variabilitu prostoru. Kostel se zázemím, sloužícím jako komunitní i kulturní centrum, je sen spousty sborů i u nás a mnozí přistupují i k realizaci dostaveb (viz Braník – ČB 11/2017) nebo je plánují – Střešovice. Silné sbory budují samy, u malých sborů je ale často situace jiná, jako například v již zmiňovaném Mělnickém Vtelnu, kde přešla iniciativa na obec. Architektonicky zajímavá dostavba kavárny ke kostelu, nové otevřené divadlo v zahradě i mobilní úprava interiéru kostela jsou nevšední příklady komunitního centra v opuštěném kostele. Prostor již sice není určen pro setkávání křesťanů, ale podařila se jeho záchrana i proměna k novému životu. Program na vsi není nijak nabytý (viz: http://kckostel.melnickevtelno.cz), ale díky otevřené kavárně si kostel můžete prohlédnout každý den, což u většiny evangelických kostelů není vůbec běžné.
Jan Kirschner, foto: Ben Skála