(ČB 9/2018) Zatímco loňský ročník vzdělávacího evangelizačního kurzu pro všechny generace nesl ve štítě heslo „A dám vám nové srdce“ (Ez 36,26), v letošních tropických vedrech jsme čerpali po celý týden posilu z toho, že „Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé“ (Zj 21,6).

Poslechněte si článek:

Od soboty 29. července do soboty 4. srpna, po celou dobu nás provedli hlavní organizátoři Radim Žárský a Petr Chlápek, kteří v této funkci působí již od roku 2016. S organizací pomohl i farář pražského korejského sboru Kwanghyun Ryu, který s sebou přivedl i zhruba dvacet šikovných korejských kluků a děvčat.

Každý den byl orámován ranním a večerním ztišením v „kapli“ Pellarce. Prostý prostor „kaple“, spoře večer osvětlený svíčkami, rozmístěnými ve tvaru kříže na umetené podlaze, se každodenně plnil zpěvem písní z Evangelického zpěvníku, Dodatku i ze zpěvníku Svítá.

Neděle patřila našemu Pánu
V největším počtu jsme se zúčastnili bohoslužeb ve sboru v blízkých Třebechovicích pod Orebem. Dvě další skupinky se podívaly do sborů o něco vzdálenějších, do Kláštera nad Dědinou a do Semonic.

V Třebechovicích nám posloužil Slovem farář Kwanghyun Ryu (s překladem faráře Radima Žárského). Jako text si vybral Sk 16,16–34, všem známý příběh Pavla a Silase o jejich uvěznění a o zemětřesení, které všechny zbavuje pout.

Program pro každého
Od pondělí do pátku pak pokračoval peloton programů pro děti, školáky, mládež i dospělé. Po celou dobu nás také provázela melodie písně „Vzhůru, pojďme k vodám“. A s ní se objevovala stále rozesmátá, rozevlátá kytaristka, flétnistka, dirigentka, zpěvačka Martina Pecnová v dlouhé, široké sukni, se slamáčkem na hlavě či na zádech.

Od pondělí do pátku se střídali naši hosté. Již v neděli večer nám RNDr. Petr Rybář okomentoval vlastní video z cesty po Ugandě přes čtyři národní parky až k místu, kde ještě v přirozeném prostředí žijí horské gorily. V pondělí se nám věnoval farář Pavel Pokorný, člen synodní rady. Touha po Bohu existuje jako touha po pramenité vodě, řekl. A proč by se nemocná společnost měla obracet právě na církev? Protože Bůh je bohatý. Večer patřil Šimonu Zoubkovi, jenž vyprávěl o svých pobytech v Izraeli. V prvním se stal pomocníkem izraelské armády, v čase druhého stavěl stezku pouští na jihu země.

Úterý s hudbou a zpěvem
Úterý patřilo celičké našemu církevnímu kantoru Ladislavu Moravetzovi. Přednášel, hrál a zpíval. A učil. Večer pak koncertoval, zahrál svou skladbu, zpíval, dal prostor ke zpěvu i nám, takže jsme se při jeho vystoupení nezaslouženě cítili jako spoluúčinkující. Za své večerní vystoupení sklidil Ladislav Moravetz několikrát bouřlivý potlesk a po dvaadvacáté hodině vyrazil svým autem do tmy, aby se ještě za relativního chládku dostal domů na východní Moravu.

Korejská středa
Ten den bylo vše v režii Korejců. Od ranního zvonění až po korejský film v nočním kině, který ilustroval současné problémy obyvatel korejského poloostrova. Dopoledne nám br. farář Ryu přiblížil historii křesťanství v Koreji od 18. století, hovořil o raných náboženstvích i o religiozitě dnešní. V Koreji je dnes celkem 15 milionů křesťanů, protestantů je 20 % a katolíků 8 %. V zemi jsou i budhisté, ale nejvíce je ateistů – 56%.

Večer jsme slyšeli o současné situaci mezi oběma korejskými státy. V letošním roce všichni cítí vát nový vítr a mají veliká očekávání. Hlavně doufají v uskutečnění dubnové Deklarace z letošního roku o míru, prosperitě a sjednocení.

O misii
Ve čtvrtek nás navštívila, nikoli poprvé, sestra misionářka z katolické církve Jana Ungerová. Vyprávěla o svém životě, o mladším postiženém bratrovi, o setkání ve třinácti letech s Matkou Terezou v Brně. Dozvěděli jsme se i o jejím školení na misionářku na ostrově Malta.

Večer se nám ještě představil Vojtěch Berger, bývalý člen zahraniční redakce Českého rozhlasu pro Slovensko a Rakousko, od loňska investigativní novinář v „Hlídacím psu“, a Michal Otřísal, kameraman České televize, dnes v důchodu pracovník televize Noe. V pátečním dopoledni jsme pak s oběma probírali současnou situaci.

Páteční večer na rozloučenou patřil všem. Ve velké jídelně se rozehrálo veliké představení. Od těch nejmenších, hravých, nadšených a bezprostředních děcek přes tiché a jímavé dvojhlasé písně sborečku, přes korejské vystoupení s prvky asijských obranných sportů až po svižné diskotékové představení členů Ten Singu.

Loučení
V sobotu ráno v „kapli“ při děkovných modlitbách bubnovaly padající žaludy do plechové střechy takřka nepřetržitě. Boží příroda žízní po vodě. I za ni jsme se modlili v našich přímluvách. Dopoledne jsme se ve stínu vysokých stromů za velkou letní jídelnou sešli k bohoslužbám s večeří Páně. Při bohoslužbách ještě zazpíval sboreček i mládež. Slovem požehnání jsme pak byli vybídnuti: „Jděte v pokoji, neboť nad cestou, na kterou jste se vydali, bdí Hospodin.“ (Sd 18,6)

Konce bývají většinou smutné. Tenhle se ale tomuto konstatování vymykal. Slíbili jsme si, že pokud nám Pán zdraví zachovati ráčí, sejdeme se za rok znovu. A rádi.

Jiří Matějka