(ČB 12/2017)První dějství se odehrálo za Velké války, které se později začalo říkat první světová. Osud kostelních zvonů měl být stejný jako ve válečných letech všude. Odevzdat je jako surovinu na válečnou výrobu. To se tehdy v roce 1917 domluvili muži ze Zádveřic Jiří, Josef, Jan a Tomáš Hurtovi, Josef  a Jan Rafajovi, František Kratochvíl, Josef a František Kolajovi,  František Kratina, František Pšenčík a Jan Tureček a v noci ze 17. na 18. září dva kostelní zvony odvezli z nádražního skladiště v sousední Lípě. Bez pomoci hlídače a skladníka Karla Čelustky by to pochopitelně nebylo možné. Vše zůstalo v naprostém utajení.

Věc byla pečlivě připravena. Tehdy obručová kola povozu byla obalena jutovými pytli. Místo, kde zvony zádveřští zakopali, ještě té noci oseli a pole vrátili do původního stavu. Ani manželky prý neměly sebemenší tušení, kde chlapi celou noc byli, a hubovaly, že se domnělé posezení u kalíšku slivovice nějak protáhlo.

Konečně bylo po válce. O Vánocích v roce 1918 byly zvony vyzdviženy do věže kostela. Překvapení občané obce vycházeli z domů a zvony vítali se slzami v očích. Své hrdiny i statečného skladníka z Lípy měli všichni ve veliké úctě.

Za druhé světové války však přišlo druhé dějství, na jaře roku 1942 potkal velký a prostřední zvon podobný osud. Zvony převezli do sběrny ministerstva průmyslu v Praze na Maninách. Traduje se, že několikrát se někdo postaral o to, aby se zvony z první linie, nachystané k odvozu, dostaly více dozadu. Tak tam zůstaly až do konce války a 17. června 1945 se na věž kostela opět dostaly.

Na místě, kde byly zvony zakopány, stojí od roku 1964 pomník, který nám tuto událost připomíná. A my jsme 100. výročí záchrany zádveřských zvonů v neděli 22. října oslavili bohoslužbami a setkáním u pomníčku, kde byly zvony v roce 1917 zakopány. Bohoslužby s vysluhováním večeře Páně vedl synodní senior Daniel Ženatý. S vděčností myslíme na předky, kteří nám zvony z roku 1869 zachovali. Díky jim se můžeme z jejich hlaholu těšit i dnes.

Miloš Vavrečka, farář ze Zádveřic