(ČB 9/2017) S novým školním rokem přijměte pozvání k pokračování seriálu o moderní architektuře evangelických kostelů. Začněme ale ještě prázdninově. Podíváme se do protestantského kláštera ve švýcarském Grandchamp, který jsem v létě navštívil, a do zdejšího kostela – bývalé stodoly, dnes zvané Archa.
Grandchamp je malá usedlost (bývalá textilka) ve frankofonním kantonu nedaleko města Neuchatel, kterou již po několik desetiletí užívá klášterní komunita žen.
Tradice komunity, která se zde usadila,
Poslechněte si článek:
sahá do 50. let 20. století, kdy sestry přijaly obdobu slibu bratří z blízkého Taizé. Vlastně by bylo lépe napsat, že slib sester z Grandchamp sloužil jako vzor pro bratry z Taizé. S komunitou z Taizé mají sestry i podobnou spiritualitu a poslání: povolání k modlitbě, přijímání hostů, úsilí o jednotu křesťanů a o vzájemné usmíření. Jejich cesta se ale liší, žijí více ve skrytosti a nevytvářejí kolem sebe tak masový okruh příznivců. Sester je zde okolo čtyřiceti, další žijí v německé části Švýcarska (Sonnenhof) a také v malých komunitách nebo poustevnách jinde po světě.
Bohoslužebná stodola
Na místě jsme před patnácti léty slavili Velikonoce a o rok později Letnice. Naše poslední návštěva byla tak již třetí a na první pohled se téměř nic nezměnilo; klášterní život běží stále svým tempem. Malé zvony svolávají čtyřikrát denně do kostela zvaného ”Archa” ke společné modlitbě, jejímž základem je zpěv žalmů. Kostel vznikl rekonstrukcí bývalé dřevěné stodoly, kde se sušily vyrobené oděvy. V Arše se konají dvakrát týdně eucharistické bohoslužby, častěji pak v době svátků. K předsedání výhradně v bílé albě, což je přání komunity, jsou zváni evangeličtí faráři z okolí a přichází i řada místních, pro které je klášter farním sborem. Na otevřenosti vůči okolí sestrám záleží, je to zřejmě reformační přínos ke starobylé klášterní tradici. Důmyslnost, s jakou dovedou sestry využít prostor kaple během bohoslužeb, je obdivuhodná. Lehké lavice uspořádané do půlkruhu lze jednoduše přestavět dle potřeby. Vzpomínám, že na Zelený čtvrtek byl prostor v Arše upraven na jídelní sál a před slavením eucharistie, tak jak je běžně zvykem, se slavila paschální hostina podle židovského zvyku na památku vyjití z Egypta.
Stodoly pro slavení bohoslužeb sloužily již v dobách husitů a též naše toleranční kostely, často ještě dřevěné a bez věže, stodoly připomínají. Archa v Granchamp je ale impozantní svojí velikostí a působivě nasvíceným krovem. Do dřevěného obložení jsou pak do vyřezaných otvorů vložena barevná skla, a prostor tak velmi jednoduchým způsobem získává sakrální ráz. Může se rovnat s řadou výplní vitrážových oken katedrál. Na mnoha místech naleznete v kláštěře také ikony. Inspirace východní tradicí je patrna.
Klášterní komunita na roubence?
Škoda, že taková otevřená komunita, která se pravidelně modlí žalmy a nabízí prostor pro meditaci a duchovní cvičení, neexistuje i v českém evangelickém prostředí. Myslím, že i mezi námi evangelíky by o tuto formu spirituality zájem byl. Zřejmě jen jednotlivci by zvolili celoživotní povolání ke klášternímu životu, ale pravidelný modlitební rytmus žalmů otevřené komunity by uvítali i další. V Grandchamp o tom svědčí i přítomnost dvou moravských sester. Sestra Dana, původem z ostravského sboru ČCE, žije v klášterní komunitě již devátý rok a jak říká, po takové komunitě v protestantském prostředí toužila.
Druhá sestra, Markéta, v Grandchamp žije zatím dva roky a svoji církevní příslušnost neprozradila. Jak říká, fenoménem dnešní doby je spiritualita nezatížená institucionální příslušností k církvi, kterou ona našla právě v Grandchamp. Když odjížděla na kole na denní pobyt v tichu poustevny v kopcích švýcarské Jury, do hor, které svoji výškou připomínají Krkonoše, žertovali jsme, že spolu založíme komunitu (třetí řád komunity z Grandchamp) na staré roubence v Herlíkovicích. Tam se pravidelně na začátku prázdnin, při česko-německém pobytu, žalmy modlíme dvakrát denně v secesním kostele, kde také světlo vitráží a okolní příroda přibližují člověka blíže k Pánu Bohu. (O komunitě více na adrese www.grandchamp.org)
Jan Kirschner