(ČB 6/2017) Na počátku bylo Slovo. Taková věta v Bibli samozřejmě potěší jazykové nadšence, jinak je ale docela zvláštní. Na počátku všeho byl přece Bůh! Země byla tehdy ještě dočista pustá a prázdná, k mání tedy nebyl ani komunikační partner, se kterým by mohl Bůh prostřednictvím onoho slova konverzovat. Tak k čemu slovo? K čemu existence nástroje, jehož primární funkcí je přenos informací, tzv. komunikace (zvláště povážíme-li Boží vševědoucnost)?   Taková otázka by dávala smysl, ovšem to bychom museli počítat s tím, že Slovem míní Bible jazyk, a jazykem míní to, jak jej chápeme my, pozemská čeládka. Pozornému čtenáři jistě neunikne dodatek, že „to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh“. Slovo byl Bůh? K objasnění tohoto složitě představitelného obrazu si pomozme cizí řečí. Řecké //logos// má širší význam než české „slovo“, znamená mj. „rozum“. Slovem s velkým „s“ tedy není míněn jazyk, ale předznamenání božského elementu jako ztělesnění moudrosti, Boha Stvořitele. Slovo tedy nebylo proto, aby si mohl Bůh „pokecat“, ale aby mohl tvořit, konat. Tento svět nebyl uplácán z jakési božské plastelíny, jako to bylo v onom kresleném filmu o stvoření světa, ale stvořil jej Bůh svým slovem. Jak Bůh řekl, tak se také stalo. „Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.“ (Jan 1,3) Už zde, na samotném počátku všeho, získalo slovo svou obrovskou moc.

Není tedy divu, že stěžejními životními souřadnicemi každého křesťana je Písmo svaté a Slovo Boží. Tyto dva pilíře tvoří základy jakési „křesťanštiny“, jazyka křesťanské víry: orientujeme se (tj. komunikujeme s tímto světem) podle toho, co říká Bůh a píše Bible. Kdo má rád Boha, má rád i Slovo. S trochou nadsázky jsme všichni vlastně tak trochu filologové. Filolog je totiž ten, kdo má lásku ke slovu (logu).

A láska je další důležité heslo. Hospodin, to není jen Bůh tvořící, Bůh soudící a Bůh trestající, ale také Bůh odpouštějící, pečující a milosrdný. Kdesi jsem se dočetla, že jazykem, kterým Bůh skutečně mluví, je jazyk lásky. Nad jeho fungováním by se kdejaký lingvista pohoršil, takhle přece jazyk nefunguje. Vždyť Pán Bůh pořád tvrdí to samé: má mě rád. Domluva žádná. Ale to je právě ono, Hospodin ovládá jazyk lásky brilantně. Na úrovni rodilého mluvčího, to je minimálně úroveň C2, řekl by lingvista. A Bůh dokonce sestavil učebnici pro začátečníky, není ani tak složitá, je to jen nějakých deset lekcí.

Dobrá, je tedy jasnější, proč bylo na počátku Slovo, ačkoliv z lingvistického hlediska je to trochu zklamání. Bible ale naštěstí není pastvinou pro lingvisty. Mnohem spíše je pramenem pro žíznící. Je pro ty, kteří hledají Slovo, ne slova. A to Slovo je u Boha, to Slovo je Bůh. Bez něj by nebylo nic.

Pán Bůh nepotřebuje kouzelný proutek, aby mohl konat zázraky, nepotřebuje prskat hromy a blesky, aby ukázal svou sílu, nepotřebuje čarovné lektvary, aby mohl proměňovat srdce. Stačí mu pouhé slovo, právě v tom je jeho moc. Protože Bůh je Láska. Láska je Slovo. A Slovo je Boží.

Adéla Rozbořilová