(ČB 6/2017) „Evangelický domov ohrozil životy klientů, přestal jim dávat léky.“ „Restituce přinesly 192 soudních sporů.“ „Vedení evangelické církve kritizovalo nedostatek odvahy politiků čelit nenávisti vůči uprchlíkům.“ To jsou tři z mnoha titulků, které se v souvislosti s Českobratrskou církví evangelickou objevily v médiích v posledních dvou letech. Ráda bych jejím prostřednictvím ukázala, proč je důležité, aby církev s médii uměla spolupracovat.

První titulek vyvolal u čtenářů paniku, přestože článek nereflektoval řadu podstatných informací a novinář obviněné straně nedal prostor. Co na tom, že vedení Diakonie i církve se po zjištění relevantních informací za příslušný domov postavilo a výsledek policejního šetření potvrdil, že na tom, co se stalo, nenese toto zařízení vinu. Očistit jméno církve je ale mnohem náročnější, než je poplivat. Jsem přesvědčena, že v takových případech se církev musí bránit.

Druhý titulek odráží typické téma, které v posledních letech média zajímá především. Z vlastní zkušenosti vím, že novinář se sám od sebe ozve tak dvakrát do měsíce a v 70 % případů pokládá otázky související s restitucemi. Bylo by ale v pořádku, kdyby většina informací, které se o církvi v médiích objeví, souvisela s majetkovým vyrovnáním?

Třetí titulek je výsledkem aktivní práce církve s médii, kterou považuji za důležitou. Vedení církve by se mělo vyjadřovat k tématům, která se církve nějakým způsobem týkají. Nemělo by mlčet, ale poukázat na to, co je v očích Kristovy církve nesprávné. A jednou z cest, jak dát vědět (např. kromě zveřejnění na webu nebo sociálních sítích), je právě informovat média.

Zajímavá jsou témata s celospolečenským přesahem
Komunikace s médii jako také prostředek k odstranění bariéry, k snížení prahu mezi věřícími a nevěřícími. Je to možnost, jak lidem sdělit „Nebojte se nás“. Jak upozornit na to, proč a co děláme. Nechme stranou média nebo pořady zaměřené nábožensky. Jejich tvůrci přemýšlejí specifickým způsobem a mají úzce profilovanou oblast, odkud vyhledávají témata. Na rozdíl od sekulárních redakcí obvykle nebaží po senzacích a publikují víc pozitivních zpráv než negativních.

Jaká „naše“ témata se však ujímají v sekulární sféře? Největší odezvu sleduji u zpráv a událostí, které vycházejí z křesťanských hodnot a zároveň mají aktuální přesah – lidská práva (např. Den pro Kubu či uprchlická krize) nebo environmentální problematika (Autopůst nebo Do kostela na kole). Interní církevní záležitosti (Setkání křesťanů, Sjezd mládeže atd.) většinou prochází bez většího zájmu. Novináři se jich ujímají pouze, pokud se jim z těchto pro ně nezajímavých věcí naservíruje něco méně obvyklého, například volba nového vedení církve nebo rozhodnutí evangelického synodu zaslat děkovný dopis katolickému papeži. Nezájem sekulární veřejnosti o vnitrocírkevní dění je však pochopitelný a neznepokojuje mě.

Mediální gramotnost
Ráda bych také zmínila jednu věc, která na první pohled možná nesouvisí s propagací církve, přesto je důležitá. Jde o mediální gramotnost, jež je už přes deset let součástí rámcových vzdělávacích programů pro základní školy a jejím cílem je naučit žáky mediální výstupy kriticky hodnotit, hledat relevantní zdroje a umět si ověřovat informace.

A to je nesmírně důležité, protože média ovlivňují naše postoje, názory a jednání a není v silách novinářů podat zcela objektivní obraz skutečnosti. Už jen proto, že z veškerého dění musí vybírat ke zpracování to podle nich nejdůležitější.

Potřebuje na sebe církev upozorňovat?
Otázkou zůstává, zda církev vůbec potřebuje sebe sama propagovat. Stěžejní důvody, proč by hlas církve slyšet být měl, jsem popsala výše. Na druhé straně však stojí skromnost a pokora lidí, kterým se příčí chlubit se svou prací. Vždy je nutné mít na paměti, kde je ta tenká hranice – aby se z církve nestala firma prodávající své produkty, aby netoužila po vlivu a moci, ale aby si svým jednáním zasloužila respekt a dokázala být skutečně otevřena všem lidem bez rozdílu. Abychom si kolem sebe nepostavili příliš silné hradby.

Jana Vondrová

Autorka je bývalá novinářka, nyní působí jako tisková mluvčí Českobratrské církve evangelické. Článek byl původně napsán pro Misiologické fórum – Středoevropské centrum misijních studií.