(ČB 4/2017) V rámci časopisu Historická penologie vyšla v druhé polovině roku 2016 monografie věnovaná životu střítežského faráře a seniora Východního seniorátu helvétského vyznání na Moravě. Jejím autorem je historik Ondřej Hladík, který celou práci vystavěl na základě rozsáhlého archivního průzkumu a kritické práce s prameny.

Poslechněte si článek:

Samotné zpracování tématu je logicky rozčleněno do předem jasně vymezených témat. Jako velmi přínosné vidím, že kromě informací svázaných s konkrétními fázemi života G. Jelínka se v textu nacházejí „odbočky“, které čtenáře uvedou do širších dobových souvislostí, a umožní mu tak lepší pochopení situace. Tím se publikace stává přístupnější i zájemcům z řad širší veřejnosti.

Hned v úvodní kapitole „Dětství a léta studia (1838–1864)“ nalezneme první exkurz, a to do fungování středního školství u nás po polovině 19. století. Podobně je pojata i druhá kapitola „Venkovským farářem (1864–1891)“, která přibližuje nejenom běžný život a nelehkou práci reformovaného duchovního ve venkovském prostředí, ale také přehledně popisuje fungování církevní nekatolické správy v rakouské monarchii po roce 1861, bez čehož by byla další četba v mnoha ohledech hůře srozumitelná.

Avšak za naprosto stěžejní vidím přínos dvou následujících kapitol – „V čele Východního seniorátu (1892–1922)“ a „Vězeňským duchovním (1865–1911)“. V první z nich jsme obeznámeni se seniorským úřadem, stavem jednotlivých sborů a prací seniora. Je tu i velmi zajímavé pojednání o konfliktu, který na Moravě od 70. do počátku 90. let 19. století rozděloval helvétské duchovní na dva tábory, přičemž právě G. Jelínek se stal jedním z jeho hlavních aktérů. Oproti tomu kapitola věnovaná vězeňské duchovenské činnosti G. Jelínka ve Valašském Meziříčí a na Mírově tvoří v mnoha momentech pojítko se současností, neboť se tak dostáváme k počátkům moderního pojetí duchovních pro odsouzené, zejména v případě nekatolického vyznání.

Monografii uzavírá část „Poslední léta života (1920–1931)“, věnovaná období, kdy G. Jelínek odešel na zasloužený odpočinek do Čech k synu Bedřichovi a dceři Miladě, která svého otce doprovodila až na konec jeho pozemské pouti v roce 1931.

Monografii o životě G. Jelínka považuji za velmi zdařilou a doporučuji ji k přečtení. Představuje totiž nejenom odbornou, ale zároveň čtivou sondu do života reformovaného duchovního v posledních desetiletích trvání rakouské monarchie. A takových bohužel není mnoho.

Adéla Šmilauerová

Ondřej Hladík: Gustav Jelínek (1838–1931), život evangelického faráře, seniora a vězeňského duchovního správce, in: Historická penologie 2/2016.