Český bratr 5/2012.
Matoušovi přes rameno zřejmě nahlížel Jiří Mrázek, když psal svůj komentář o tom, jak Matouš psal své evangelium. Zjistil, že psal pro svou židokřesťanskou komunitu, která stála na prahu rozchodu se synagogou, ač si to nepřála. Proto si Matouš s pozorností všímá toho, jak se Ježíš vyrovnává s představiteli soudobého židovstva a jeho zbožností. Jeho polemiky s nimi jsou neseny snahou, aby druhá strana pochopila, oč Ježíšovi jde. Ježíš odmítá zbožnost zahleděnou do sebe, náboženství vlastního výkonu, nemilosrdné a pyšné. Zde již nejde o Ježíšovu polemiku s židovstvím či farizejstvím, nýbrž s určitým typem náboženství a zbožnosti, jehož znakem je sebespravedlivost a moralismus; tento typ přežil historický judaismus a usídlil se i v prostředí křesťanském (a evangelickém), jak Mrázek neopomene příležitostně naznačit.
Pozitivní alternativu k tomuto typu náboženství vyjadřuje Matouš líčením celého Ježíšova příběhu, jeho kázání, podobenství, činů pomoci a záchrany. Mrázek pečlivě sleduje tuto Matoušovu vypravěčskou strategii; a toto „čtení zblízka“ mu umožní vykládat texty prvního evangelia nově, jinak, než se jeví na první pohled, napříč dogmatickými i mravními schématy. Už v předchozích Mrázkových výkladech (např. o matoušovských nebo lukášovských podobenstvích) jsme pozorovali, že jeho metoda tzv. rétorické kritiky obsahuje významné podněty pro katechetickou a kazatelskou praxi. Jeho nový komentář k Evangeliu podle Matouše toto pozorování potvrzuje v plné míře.
Pavel Filipi
Jiří Mrázek
MRÁZEK, Jiří: Evangelium podle Matouše. Český ekumenický komentář k Novému zákonu 1. Praha: Centrum biblických studií a Česká biblická společnost 2011
ISBN 978-80-87287-44-6