(ČB 12/2016) Několik z nás přijelo už v pátek; příjemný azyl nám poskytl internát brněnské Evangelické akademie. Eva Marková z Oddělení výchovy a vzdělávání SR nám představuje spoustu různých webových stránek, kde hledat pro práci s dětmi inspiraci. Atmosféru večerního posezení zlepšuje dobré moravské víno, které přivezla předsedkyně poradního odboru pro práci s dětmi. Páteční příjezd pro příště každopádně doporučuji!

Poslechněte si článek:

Dozvědět se víc, osahat, nasát, prožít
V sobotu kolem deváté hodiny se prostory prvního brněnského sboru začínají zaplňovat, přijíždějí učitelé nedělní školy z různých koutů republiky. Na stolech v předsíni jsou rozloženy knihy z několika křesťanských nakladatelství (Kalich, Eman, Cesta a další).

Jan Tkadleček zahajuje den příběhem o přátelství Davida a Jónatana. „Co můžeme dělat rukama? Můžeme sami sobě podat ruku? Víte, že ve slově přátelství zaznívá slovo ,přátʻ?“ Před námi se postupně otevírá velký obraz dvou mužů, kteří si podávají ruce. Na závěr pobožnosti se učíme kánon Bratři, pokoj vám (Svítá 411).

Následuje hlavní přednáška dne: Ludmila Muchová, docentka katechetiky na teologické fakultě Jihočeské univerzity, nám dělá průvodce dnešním postmoderním světem. Žijeme v době individualismu, chaosu, důraz je kladen na užitečnost a maximální výkon. Děti unikají do virtuální reality. Adolescentům se těžko hledá identita, bez něčeho pevného, o co bychom se opřeli, je naše identita tekutá. Co s tím? Jak dětem v této době, v tomto světě rozumět? Jak je doprovázet? Jak jim pomoci hledat víru? Určitě se hodně ptát; co dělají, co prožívají, jaké jsou jejich problémy. Na odpovědi, zkušenosti a problémy reagovat, pracovat s tématy, která jsou pro děti a mládež aktuální. Často jsou příběhy, s kterými děti přijdou, mnohem barvitější (a někdy také hrozivější) než příklady, které bychom se sami snažili vymyslet.

Debaty a tematické dílny
Ve skupinách pak formulujeme otázky, o kterých do oběda diskutujeme, například „Jak dětem ukázat krásu reálného světa v konfrontaci s virtuální realitou?“ Odpoledne Tomáš Trusina představí katechetický cyklus pro nedělní školu na příští dva roky. Bude mít název Čtyři, a ne jeden. V novém zákoně jsou čtyři evangelia, čtyři svébytné příběhy o Ježíši. Pomocí obrázků se nám Tomáš snaží přiblížit, jak je důležitá doba vzniku a situace a podoba rané církve a světa, ve kterém byla jednotlivá evangelia sepsána, na co pisatelé reagují. Učitelem pro nás je biblický text, jak jej máme před sebou, to, jak to evangelista chtěl říci.

Posledním blokem semináře jsou tematické dílny. Ve výtvarné dílně se s Renátou Radovou tvoří postavičky k příběhům, Eva Ježíková svou skupinu učí, jak s dětmi zpívat, Lenka Nováková nás vtáhne do světa práce s nejmenšími, manželé Čapkovi představují prožitkovou pedagogiku Franze Ketta. Opravdu je z čeho vybírat.

Díky za práci s dětmi!
K čemu je takový seminář dobrý? Určitě se dovíme něco nového nebo si to, co už víme, zařadíme do nějakého širšího kontextu, podíváme se na to ještě z jiné stránky. Pro učitele nedělní školy je také důležité setkání s dalšími, kteří dělají podobnou práci, sdílení toho, „jak to u nás ve sboru chodí“ i toho, „co se nám nedaří“. Seminářem nás provázejí milá slova předsedkyně poradního odboru pro práci s dětmi Daniely Bednaříkové. Přinejmenším podvědomě tušíme, že práce s dětmi je důležitá a je dobré ji dělat pořádně, ale když mi to někdo řekne a za moji snahu mě pochválí, bude se mi to propříště dělat radostněji.

A tak to píšu i do Českého bratra: Vy, učitelé nedělky, jste skvělí a je dobře, že to děláte. Ve svém volném čase, zadarmo, pro druhé. Děkujeme!

Lenka Ridzoňová