(ČB 9/2016) Práci spirituála na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci jsem na základě pověření synodu začal vykonávat minulý školní rok. Věděl jsem, že to bude situace pro mě nová a těžká (jak už jsem pro ČB v minulých příspěvcích psal), proto jsem si jako první cíl vytkl vůbec se na konzervatoři udržet. Z tohoto hlediska hodnotím své počátky jako dobré.

Poslechněte si článek:

Učitel a spirituál
Ve škole působím také jako pedagog. Učím Základy křesťanské výchovy a také předměty zvané Pedagogika a Psychologie. Zdá se mi, že Základy křesťanské výchovy jsou přijímány dobře. Jsou také příležitostí k hovorům o víře, ať už se jedná o katolíky, nebo třeba i o ty, kteří věří všelijak nepravověrně. K pokračování takových rozhovorů se pak nezřídka dostáváme při setkáních s jednotlivci, například na školních chodbách… Mimoto má každý možnost se mnou mluvit v hodinách spirituála. Měl bych také jednou týdně konat pobožnosti. To je ale nejslabší část mé pravidelné činnosti – málokdy vůbec někdo přijde, a když, tak jen s nějakou svou otázkou. Budu tedy dále přemýšlet, jak pobožnosti dělat jinak. Pro nastupující první ročník jsem byl pověřen funkcí třídního učitele, což jsme přijal jako projev důvěry vedení školy.

Něco navíc
Čtyřikrát ročně pořádáme školní bohoslužby, při nichž hudbu často zajišťují sami studenti. Já sám jsem uspořádal Příběhy bezpráví – podle koncepce festivalu Jeden svět. Na začátku školního roku jsem poprvé (za pomoci naší učitelky angličtiny Julie Tomešové) připravil adaptační pobyt pro první ročník – „KEAdapťák“, který byl všemi zainteresovanými hodnocen jako velmi přínosný. A na konci roku jsem už podruhé uspořádal několikadenní setkání, nazvané Pospolu (soutěže, hry, výlety, sportovní soutěže).

Doprovázení studentů a budování vztahů
Účastním se skoro všech koncertů našich studentů. Chci totiž studenty poznávat i z hlediska jejich profesionálního vývoje; můžu je pak pochválit nebo doporučovat účast na dalších koncertech.

Snažím se také budovat vztahy školy se sousedními institucemi. Tak jsem navázal kontakt s azylovým domem Charity, kde měla skupina našich studentů před Velikonocemi hudební vystoupení a kde pak mohli studenti i besedovat s bezdomovci. Podobně jsme se seznámili se střediskem Maltézské pomoci a uspořádali s ním u nás ve škole Mikulášskou sbírku.

Zázemí v olomouckém sboru
Velmi dobrým zázemím je mi olomoucký evangelický sbor. Poskytl nám útočiště a pomoc pro první ročník zmíněného „KEAdapťáku“. V kostele také pořádáme abonentní cyklus koncertů. Čtyřikrát za rok jsem ve sboru vedl nedělní bohoslužby, při nichž vždy vystoupili i studenti školy.

Pro můj širší rozhled a další vzdělávání bylo velmi významné několikadenní setkání učitelů církevních škol, pořádané ČBK.

Někdy se i v církvi potkávám s názorem, že „naše církev konzervatoř nepotřebuje“ (nevychovává totiž církevní hudebníky, jak bylo kdysi původně zakladateli zamýšleno). Když (ne)pominu, že stávající studenti konzervatoře ochotně v církvi při různých příležitostech vystupují, je tato škola zejména přínosná z jiného důvodu: svou službu na církevní konzervatoři vnímám především jako misijní. A pro naší církev je to výtečná příležitost ověřovat si, zda má evangelictví nějakou formativní sílu. Zde na olomoucké konzervatoři jsou k tomu navíc dobré vnější podmínky – budova je nádherná, škola není velká, prostředí je téměř rodinné.

Aleš Wrana (ze zprávy spirituála a učitele KEA synodní radě)