(ČB 9/2016) Anežka je o prázdninách u babičky na chalupě. Je tady s ní i sestřenice Františka. Hrabou se na půdě ve starých látkách a šatech. Babička už ani neví, jaké poklady tam má uloženy. Dělejte si s tím, co chcete, holčičky moje. Děvčata nelení, zkoušejí si staré šaty, dělají módní přehlídku. Nechcete si něco ušít? navrhne babička. Anežka s Františkou jásají. S vydatnou pomocí babičky mají večer každá novou sukni. Druhý den dostanou nápad. Ušijeme něco na panenky. Pracují na tom několik dní. Dědeček jim ze staré dřevěné bedny udělá domeček i s okny. Anežka vyrobí na okna závěsy, Františka stříhá koberečky, ušijí malinké peřinky do postýlek. A šaty. Háčkovat už umí, panenky jsou za chvíli celé v novém. V domečku je i stůl, na něm servírují pro panenky hostinu.
Poslechněte si článek:
Týden u babičky utekl rychle. Sestřenice se musí rozloučit. Necháme si domeček tady, domluví se, a najdou na něj místo v koutě na půdě. Dědeček jim dá bednu o trochu větší než domeček. Všechno tam hezky urovnají, bednu zavřou a těší se na příští prázdniny.
Za rok se Anežka s Františkou sejdou u babičky znovu. Hned se hrnou na půdu ke svému pokladu. Otevřou krabici, ale co se nestane? Z krabice vyletí několik malých motýlků. Mezi záclonami a koberečky je spousta malých drobečků, šaty, které loni panenkám uháčkovaly, jsou samá díra.
Fuj! prohlíží si to Anežka s odporem. Dali se nám do toho moli! Tak jsme se na to těšily, babičko! A je to celé k vyhození. Babičce je smutných děvčátek líto. Moli vám zničily poklad! To už kdysi říkal Pán Ježíš, že schovaný poklad může zničit mol nebo rez. To už tenkrát byli moli? diví se Františka. A Ježíšovi taky něco sežrali? Ježíšovi nejspíš nesežrali nic. Protože skoro nic neměl. Byl na cestách, chodil od vesnice k vesnici a doma v Nazaretě, kde vyrostl, po něm asi žádná skříň krásných šatů nezůstala. Ježíš se ale setkával s lidmi, kteří byli bohatí, měli krásné šaty a koberce, a když si koupili šaty nové, ty staré dál schovávali. A ukazovali je svým známým. Podívejte, kolik mám krásných šatů! A taky několik koberců přes sebe! Raději se zujte. Někdy se pak stalo, že otevřeli skříň a z ní vylétlo spousta molů. A krásné šaty z drahých látek byly samá díra. Bylo po bohatství. Škoda, že jsme ty šaty raději někomu nedali, dokud byly hezké. Však potkáváme často někoho, kdo by potřeboval něco slušného na sebe. Nebo jsme to mohli prodat a ty peníze někomu dát. Ale to by z toho nic neměli, přemýšlí Anežka. To si taky mysleli, tak to neudělali a raději nechali ty šaty sežrat od molů. Nebo jim uložené peníze někdo ukradl, a když je zakopali, tak zrezivěly. A kde si tedy měli své poklady schovat? Pán Ježíš jim právě říkal, že by si měli poklady ukládat do nebe. Tím, že je rozdávají, pomáhají, nemají všechno jen pro sebe, a tím poklad v nebi vzniká. Nebo vlastně tím rozdáváním trochu děláme nebe už tady mezi sebou.
Mol
Mol šatní je celosvětově rozšířený motýl. Škodu dělají jeho larvy, které se živí keratinem, resp. rohovinou obsaženou v přírodních vláknech, zvláště rády mají vlnu. Daří se jim v tmavých, teplých a vlhkých prostorách, kde je klid. Uzavřená skříň nebo bedna je ideální. I Bible mluví o molu jako o nepříjemném škůdci. Ježíš v kázání na hoře varuje před molem, který zničí naše pozemské poklady. Najděte si Žalm 39,12. Žalmista si naříká na tresty, které ho stíhají. Zjistíte, čeho je obrazem mol a k čemu je zde přirovnán člověk?
Lenka Ridzoňová, kresba Kateřina Urbánková