(ČB 7-8/2016) Ústí nad Labem je krajské a univerzitní město. Vlaková trať se vine podél Labe, kolem se majestátně tyčí zalesněné kopce i strmé skalní srázy, na vjezd do města dohlíží z výšin starobylý hrad Střekov. Ve slunném ránu to vypadá na hezký výlet.

Poslechněte si článek:

Na upraveném moderním nádraží mě čeká předseda správní komise, farář ze sousedního Děčína, Tomáš Matějovský. Synod odsouhlasil pro Ústí nad Labem podporované farářské místo, neboť církvi záleží na tom, aby se v tomto městě s velkým potenciálem vzkřísila řádná, rozmanitá a nadějná sborová práce. S farářem Matějovským procházíme městem, navštívíme důstojný kostel, zděděný po Německé luterské církvi, který užívá evangelický sbor spolu s Církví československou husitskou, a pak míříme do kopce, do staré vilové čtvrti, kde jedním z nejhezčích domů v klidné ulici je sborový dům ústeckého sboru s prostorným sálem, zázemím a farním bytem. Pomalu mně dochází, že Ústí je výzva.

Rozkvět zažil ústecký sbor za faráře Hynka Merty, muzikanta a pracovníka s mládeží, který zde působil třiadvacet let (1966–1989). Další faráři zde byli vždy kratší dobu, svou stopu tu zanechali Daniel Pfann, Michal Šimek, Miroslav Nekvasil, Anna Pavlosková a nakonec Marie Molnárová. V mezidobí, kdy byl sbor neobsazen, jej věrně a poctivě z Děčína administroval Petr Čapek. Život sboru obětavě a rádi podporovali také mnozí laici. Lidí ale ubývalo a problémů přibývalo, až se stalo, že místo staršovstva řídí chod sboru již zmíněná správní komise. A to je stav možná přechodně účinný, ale dlouhodobě neradostný. Hrstka lidí, která o svých záležitostech nemůže rozhodovat, je již unavena, chuť něco dělat se vytrácí. Předseda správní komise Tomáš Matějovský je naplno ponořen do práce ve svém děčínském sboru a ústeckým by přál brzké nalezení vlastního kazatele.

Nyní však přichází nový impulz. Podporované kazatelské místo a misijní potenciál téměř stotisícového města! Je zde hodně hledajících, lidé toužící po křtu, velká romská komunita. Na sborovém shromáždění formulovali členové sboru tuto výzvu:

Sestry farářky, bratři faráři ! Obracíme se na Vás za náš sbor v Ústí nad Labem, který v současné době hledá svého duchovního správce. Jsme vděčni, že na starosti o chod sboru se s námi začala podílet jeho správní komise a synodní rada naší církve a bylo rozhodnuto o vytvoření podporovaného místa faráře v Ústí nad Labem. O obsazení tohoto místa bude tedy rozhodovat synodní rada. Považujeme však za důležité dát aspoň touto formou najevo, že ten, kdo se k službě v našem sboru přihlásí, nebude přicházet do mrtvého společenství. Je nás sice maličko a bez pomoci církve bychom dlouhodobě nedokázali problémy chodu sboru řešit, ale pořád tady jsme a příchod nového faráře očekáváme s velkou nadějí, že se nám společně podaří sbor oživit. Nejen kvůli nám, ale hlavně kvůli bližním z našeho města, které má pověst místa duchovně ještě vyprahlejšího než jinde, ale kde žije mnoho těch, kteří hledají svoje zakotvení a u kterých nabídka cesty k našemu Pánu a služba Božího slova může padnout na úrodnou půdu. Je možné, že právě nutný „misijní charakter“ práce v našem sboru může být pro někoho z Vás tou správnou výzvou a věříme, že nám bude dáno prožít mnoho radosti z dobrého společného díla.

Loňský rok byl vyhlášen rokem Ústeckého seniorátu (i my jsme mu v Českém bratru věnovali celoroční seriál). Praktické pomoci a podpoře se dostalo i ústeckému sboru. Každý měsíc přijíždí skupina bratrů a sester z Českého Těšína. Připraví nějaký program na sobotu, v neděli vykonají bohoslužby, poslouží kázáním a zároveň během víkendu pomůžou s různými pracemi, co je právě potřeba. Z jednoho konce republiky přijedou na druhý, aby podpořili bratry a sestry v Kristu. O službu ve sboru se farář Matějovský dělí se seniorkou  Martinou Šerákovou Vlkovou, faráři z okolí Janem Opočenským, Petrem Čapkem a některými laiky.

Jeden misijní potenciál ještě skýtá velká fara. V suterénu jsou prostory, které využívala agentura k sociální práci jako chráněné dílny. Nyní se tyto prostory uvolnily, což otevírá možnosti nového využití pro podobnou práci, spolupráci s Diakonií nebo jinak.

Takže – cestou vlakem zpět kolem Labe zalitého sluncem vidím jasně: Ústí je skutečně výzva.

Daniela Ženatá