(ČB 7-8/2016) V minulých dvou číslech jsme navštívili poslední kostely postavené v Čechách po komunistickém puči. Mezi začátkem padesátých let a rokem 1968 nebyl postaven kostel žádný. Podle sociologa Zdeňka Nešpora to má reálné důvody – režim se orientoval více protinábožensky, což se projevilo jak přímými zákazy staveb, tak snižováním státního příspěvku, a to i u církví do té doby preferovaných – CČSH, pravoslavných i ČCE. V šedesátých letech, zejména z ČCE, se ozývaly hlasy odporu a měly nakonec vliv i na to, že se v Kobylisích postavila první církevní stavba. Ve stejné době se realizoval i velmi zajímavý katolický kostel v Senetářově u Brna od architekta Ludvíka Kolka s křížovou cestou Mikuláše Medka.

Poslechněte si článek:

Nejlepší evangelický kostel
Kostel v pražských Kobylisích považuji za jednu z nejlepších moderních sakrálních staveb u nás. Historii i současný provoz kostela velmi dobře popisuje heslo, které se nedávno objevilo i jako článek týdne na úvodní straně české Wikipedie. Připomeňme tedy jen základní informace.

Architektem stavby byl Švýcar Ernst Gisel a její otevření se uskutečnilo roku 1971, tři roky po zahájení výstavby. V letech 1995 až 2001, podle návrhů českých architektů Radovana Schauflera a Jakuba Roskovce, byla provedena přestavba, během níž byla u kostela vybudována také zvonice se dvěma zvony. Stavba tak dostala zřetelnější sakrální charakter a zlepšila se i návaznost jednotlivých provozů. K rekonstrukci a dostavbě by zřejmě nedošlo bez iniciativy charismatického duchovního Jiřího Štorka, který však v roce 2003 zemřel.

V domě se nachází bohoslužebný sál, ve kterém jsou umístěny píšťalové varhany a pěkný stůl Páně i ambon a jeho kapacita je 150 lidí. Jedná se o centrální prostor, který velmi dobře symbolizuje komunitní smysl církve a který lze frontálně rozšířit o vedlejší sál. Na čelní stěně kostela visí oltářní obraz od Miroslava Rady, nazvaný „Ježíš Kristus včera i dnes tentýž i na věky“, vzadu pak rozkládací oltářní triptych po gotickém vzoru od jeho syna Ondřeje. Ten ještě realizoval plastiku anděla a zajímavé obrazy, umístěné v pokojích v suterénu. Menší obraz dalšího syna, Vojtěcha, visí hned u vstupu. Stavba nese pojmenování „Kostel U Jákobova žebříku“, odkazující k biblickému příběhu o Jákobově snu. Aktuálně je v prostorách kostela i výstava obrazů s tímto motivem od Michala Tomka, Jana Bárty a Petry Fischerové.

Kostel velmi dobře slouží rozmanitým komunitám; v současnosti se zde schází hned čtyři různé skupiny. Kromě českých evangelíků mají v kostele bohoslužby křesťané z Koreje a Japonska a pravidelně se zde setkává i společenství křesťanů s odlišnou sexuální orientací zvané Logos.

Plány na dostavbu kostela
Návrh ateliéru Schaufler – Roskovec obsahoval ještě rozšíření podzemní ubytovací části o sedm pokojů, které by se nacházely v prostorách stávající zahrady. Na tomto podlaží měla vzniknout i kaple. V přízemí měl být dobudován ještě víceúčelový sál s malou kuchyňkou a na něj měla plynule navázat rovná střešní zahrada, na jejíž straně mělo být umístěno kolumbárium. Tyto úpravy již nebyly z finančních důvodů (odhadované náklady jsou 8,5 milionu v cenách z r. 2011) realizovány a podle faráře Ondřeje Koláře nepanuje jednotný názor na to, zda je tato dostavba potřeba, případně jakou podobu by měla mít, aby odpovídala současným potřebám sboru. Sám jsem zde kdysi absolvoval diakonické exercicie a velmi jsem si prostory vhodné pro meditaci a ztišení pochvaloval. Nicméně nevím, jestli je ještě nosná i ekonomická idea „evangelického kláštera“, zda potenciální klienti nevyužijí spíše pestřejší ubytovací a konferenční kapacity po celé Praze nebo, pokud jde o zájemce o exercicie, například bývalý klášter v Kolíně. Pro menší skupiny okolo dvaceti lidí by pro tento účel prostory mohly sloužit již dnes, nicméně v současnosti sbor preferuje dlouhodobější ubytování, zejména pro studenty. Navíc se již na stárnoucí stavbě objevuje potřeba nutných oprav; jedná se například o nevyhovující okna nebo přehřívání místností v bytech v lehké dřevěné nástavbě. Vnější žaluzie nebo střešní pergola na terase porostlá zelení by mohla být výraznou pomocí.

Přijďte někdy sami do Kobylis zhlédnout žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům a po němž vystupují a sestupují poslové Boží (Gn 28,12).

Jan Kirschner