(ČB 6/2016) Probíhají u vás ve sboru biblické hodiny pro děti? Vyučuje se náboženství? Nebo se na faře schází dětský klub? Ať se tomu v církvi říká jakkoli, je v našich sborech běžné, aby se děti během týdne k biblické práci, zpívání, hraní, tvoření společenství scházely.

Ale ačkoli je to zaběhnutá zvyklost, už jen pojmenovat tuto činnost není jednoduché. Jsou to biblické hodiny, nebo výuka náboženství? Děje se na faře, nebo ve škole? Učí se zde děti dějepravu? Nebo si osvojují víru? Učí farář, nebo laik? Mají se děti co nejvíc naučit, nebo je to má hlavně bavit?

Poslechněte si článek:

Dětské biblické hodiny (používám oba pojmy a nedělám v nich rozdíl) jsou jedním z témat, která řeší poradní odbor pro děti (POD) synodní rady.

Osnovy pro vyučování náboženství
Jedním z posledních výstupů jsou osnovy pro vyučování náboženství ve školách, které byly na sbory rozeslány loni v prosinci. Odpovídají požadavkům rámcového vzdělávacího programu a je to materiál, se kterým můžete směle přijít k ředitelům škol.
Osnovy do škol jsou jedna věc, práce s dětmi ve sboru je věc druhá. A tak se ptáme, co dál. Doléhá na nás volání po učebnici náboženství, po materiálech na dětské biblické. Rozhodli jsme se tedy zjistit, jak současná mimonedělní práce s dětmi ve sborech vypadá, a udělali proto dotazník, který byl rozeslán na sbory loni na podzim. Ostatně dotazník předcházel před pár lety i tvorbě osnov.

Během krátké doby se sešlo 131 odpovědí z více než poloviny našich sborů. Z mnoha bylo patrné, že je práce s dětmi ve sborech důležitým tématem. Povzbuzující je, že v 80 % sborů se s dětmi pracuje. Překážkou v této činnosti během týdne bývá rozlehlost sboru, když je pak nutno děti na biblické hodiny dovážet. Rodiče někde nejsou schopni pomoci, jindy však jde o jejich nezájem a přetíženost dětí jinými aktivitami.

Biblická hodina pro děti
Typickou biblickou hodinu si představme na faře, vedenou farářem, na kterou přijde šest dětí. Jsou ale i sbory, kde se vyučuje náboženství ve škole, nebo ve škole i ve sboru (20 % sborů – rozuměj těch, které odpověděly, že se u nich dětské biblické hodiny konají). Jsou sbory, kde učí i pastorační pracovnice nebo jiný laik (20 %). Většinou se střídají s farářem.

Co se týče počtu dětí, někde jsou schůzky opravdu komorní, sejdou se dva neb tři. Jinde se naopak schází dokonce i ve více skupinách (výjimečně až v pěti!). Tam se pak práce s dětmi v týdnu týká až 44 dětí. Celkově můžeme říci, že v polovině sborů se schází méně než devět dětí. A s více než 15 dětmi pracuje 20 % sborů.

Obsah biblických hodin překvapí asi nejméně. Ve valné většině jsou to řady biblických příběhů ze Starého zákona (praotcové, Jozue, Rút, soudci a králové, poexilní doba, žalmy, proroci) a z Nového zákona (evangelia, podobenství, pašije, Skutky, vznik první církve). Dále jde o věroučná témata (Vyznání víry, Desatero, modlitba Páně, svátosti, katechismus). Objevila se i témata církevních dějin, osobnosti, liturgický rok, jiná náboženství nebo výklad textů dle ekumenického lekcionáře.

Zajímavá je paleta materiálů, podle nichž se při biblické práci s dětmi pracuje. Největší inspirací jsou materiály určené pro nedělní školy (např. Pozvání na cestu). Dalším zdrojem jsou dějepravy. Používané jsou také pracovní listy Zdeňka Šorma.

Jak to dělají jinde
Někdy je třeba se rozhlédnout kolem sebe a inspirovat se u jiných denominací (třeba Kartuziánské nakladatelství nabízí mnoho knih pro různé věkové skupiny a dále vydává knihy inspirované metodikou Franze Ketta, která se těší oblibě i v naší církvi). Koho by zajímalo více, může se podívat na webovou stránku katecheze nebo si otevřít naši Sborovou zásilku 3/2016, kde jsou i podrobné výsledky dotazníku a seznam bibliografických údajů knih, na které respondenti odkazují.

V dotazníku byla možnost sdělit, co se v práci s dětmi daří, co méně a jakou pomoc by dotázaní přivítali. Necelá pětina těch, kteří děti učí, je s dosavadními materiály spokojena (jmenovitě byly zmiňovány katechetické příručky pro NŠ a web katecheze). Ostatní by přivítali nějakou pomoc, ať už ve formě jakýchkoli pomůcek zpestřujících výuku, nebo ucelené výukové řady nebo přímo učebnice.

Na závěr si dovolím dvě citace z odpovědí, které se nám dostaly: „Pociťuji nedostatek pedagogického vzdělání, absenci jakéhokoli servisu ze strany církve. Situace je často taková, že faráři jsou hozeni do vyučování náboženství jako neplavec do vody. Záleží pak na tom či onom osobním obdarování faráře, jak se s náboženstvím vypořádá. Faráři často tápou, co a jak vlastně vyučovat.“ „Uvítal bych hlubší promýšlení náboženské pedagogiky. (…) Myslím, že nemáme jasno v obecném cíli našeho vzdělávání – je to zásadní otázka.“

Bereme tato témata vážně a budeme se jimi i nadále zabývat.

Daniela Bednaříková, předsedkyně Poradního odboru pro práci s dětmi
foto: Pavel Capoušek