(ČB 5/2016) Dnešní doba není klidná. Kladu si otázku, zda naše sbory zůstanou místem usmíření, útočištěm odstrkovaných před těmi, kdo jiné odsouvají na okraj, a úkrytem utiskovaných před těmi, kdo šíří nenávist a útlak. Dokážeme spory o to, jak rozumět dění kolem nás, podřizovat společnému očekávání Kristova království?

Překračují-li se ve veřejném prostoru hranice slušnosti a důstojnosti, je jistě těžké politické spory vykázat mimo hranice církve. Rozsévají-li někteří vlivní lidé svár, nepokoj a zášť, vstupuje tak i do našich sborů politika jako spor dobra a zla a hrozí nás rozdělit.

Byl bych rád, kdybychom nadále rozhodně odmítali šíření nenávisti a zároveň v různosti názorů nepřestávali respektovat důstojnost jeden druhého. Naše sbory mohou být v rozhádaném světě otevřenou oázou, kde se nedvojznačné postoje snoubí s vzájemnou úctou a láskou. Jako následovníci Krista si můžeme zachovat pestrost názorů a zároveň „v pokoře pokládat jeden druhého za přednějšího sebe“, a tím osvědčit kýženou jinakost.

Jiří Schneider