(ČB 5/2016) Na začátku padesátých let 20. století byla navzdory nastupujícímu komunistického režimu postavena celá řada kostelů. Nejplodnějším architektem byl Bohumil Bareš, který pracoval pro ústředí církve.

O jeho stavbách jsem psal již v souvislosti s Milíčovou kaplí v Praze-Malešicích (viz ČB 3/2015). Tu se podařilo

Poslechněte si článek:

zachránit před demolicí i díky projektu dostavby Davida Vávry pro Ochranovský sbor, jenž se začíná realizovat. Stavby podobného střihu s charakteristickou věžičkou, výrazným průčelím s oblouky nebo strmou střechou realizoval Bareš ještě v Chotiněvsi na Litoměřicku pro reemigranty z Volyně nebo v Rožnově pod Radhoštěm a v Kateřinicích na Valašsku. Také se podílel na rekonstrukcích far ve Valteřicích v Krkonoších a v Hošťálkové a Ratiboři na Valašsku. Neuskutečnily se jeho projekty pro Týniště nad Orlicí nebo Chrást u Plzně, částečně pak pro Vítkov u Opavy.

Rožnovská inspirace lidovou i severskou architekturou
Nejcennější a také jedinou jeho památkově chráněnou stavbou je dřevěný kostel v Rožnově pod Radhoštěm. Již za první republiky uvažovali rožnovští o koupi dřevěného kostelíku z Podkarpatské Rusi a později získali plány Miloslava Tejce i dalších architektů. Ke stavbě ale nedošlo kvůli nedostatku peněz a zákazu výstavby církevních staveb na území protektorátu Čechy a Morava. Po válce se projektu chopil architekt Bareš a začalo se stavět podle jeho druhého návrhu v letech 1951–53. Objekt zapadá do sousedního celku Valašského muzea v přírodě, kde najdeme i kopii toleranční modlitebny z Huslenek. Chrám byl posvěcen synodním seniorem Viktorem Hájkem 5. července 1953. Jedná se o roubenou stavbu obdélníkového půdorysu. Sedlová střecha se štíhlým jehlanem na hřebeni je kryta šindelem. Vnitřní prostor kostela má dřevěný strop s přiznanou konstrukcí vazníků. Je osvětlen trojdílnými bočními okny a pásem vikýřových oken ve střeše. Presbytář je zdoben malovaným textem Apoštolského vyznání víry a bratrským symbolem beránka. Autorem výzdoby je Jiří Zejfart. Od roku 2011 je farářem sboru Josef Hurta, který nahradil dlouhodobě působícího Vladimíra Kopeckého (od roku 1979). Kopecký je i autorem popisu kostela na sborových stránkách.

Kostel i fara v Kateřinicích
O necelý rok dříve než v Rožnově byla dokončena stavba víceúčelové budovy fary i kostela pod jednou střechou v nedalekých Kateřinicích (propojenou stavbu Bareš původně navrhoval i v Rožnově). Otevřena byla, též za účasti Viktora Hájka, 23. listopadu 1952. Jedná se o velmi vzhledný a praktický objekt, jenž je výraznou dominantou stále ještě značně evangelické obce s tisícovkou obyvatel. Členové sboru si pochvalují mimořádnou spolupráci a porozumění mezi sborem a obcí. Kostel má opět typické barešovské rysy, věžičku nebo doplňky v interiéru (stejná kazatelna, dřevěné obklady i další prvky, které najdete i na druhém konci republiky v Malešicích nebo pod masivem Českého Středohoří v Chotiněvsi). Působivá je skleněná vitráž se symboly české reformace – Biblí a kalichem – na přední stěně za stolem Páně. Budova byla nedávno opravena a místní evangelíci si slavnostně připomněli šedesáté výročí jejího dokončení.

Kateřinice – evangelická vesnice náležela k tolerančnímu sboru v Ratiboři, který jako jeden z nejstarších vznikl po vydání tolerančního patentu. Až do roku 1930 se všechna církevní shromáždění konala pouze v Ratiboři. Na výstavbě kostela měl velké zásluhy farář Miroslav Janeba a samozřejmě celá řada dalších, kteří již v roce 1944 uspořádali na kostel sbírku. Ta vynesla 100 tisíc korun. Výrazně se na úpravách kostela podílel i farář Bohuslav Novák, působící v Kateřinicích plných 44 let. Současným farářem sboru je Miroslaw E. Jelinek, který nastoupil po Pavlu Šebestovi.

Kostely v Kateřinicích a v Rožnově byly na dlouhou dobu poslední církevní stavby, které byly v poválečné době povoleny.

Jan Kirschner, foto ze sborových archivů