(ČB 3/2016) Vyrůstala jsem v malém městě jako prostřední ze tří sester. Nebyli jsme žádní andílci. Cigarety, vodka, kolik mně tehdy bylo? Čtrnáct? Patnáct? Maminka nás měla ráda, ale otec byl tyran. Jinak to byl vážený úředník na Národním výboru, nebo jak se to tehdy jmenovalo. Když jsme donesli ze školy špatnou známku, museli jsme se postavit do chodby a stát zpříma. Několik minut chodil mlčky kolem. Pak jsem musela předpažit, stát a mlčet, otec chodil pořád kolem. Pak vzal dřevěnou tyčku, a jak tak chodil, najednou, z ničeho nic, nás praštil přes prsty. Sestře zlomil ukazovák, ve škole a u doktora musela říkat, že spadla. Mě shodil ze schodů a měla jsem otřes mozku. Na mě měl spadeno nejvíc. Když mě zase jednou ze schodů shodil, utekla jsem z domu. Parta, vodka, sex. Skončila jsem ve vězení. Vícekrát. Nejvíc jsem dostala, když jsme vrátnému v podniku ukradli pistoli a přepadli Jednotu, abychom měli vodku.

 Ve vězení mně pomohla kaplanka. Fakt. Nikdy bych byla nevěřila, že to je možné. Jako by cosi povolilo nebo prasklo, nějaká zeď nebo obruč. Úplně jasně jsem cítila, že mne Bůh má rád, že mě tady na zemi chce a že ten ubohý život, co jsem vedla, ještě můžu změnit. Nepožádala jsem si o předčasné podmíněné propuštění. Ještě jsem ven nechtěla. Musela jsem uzrát. Použít čas ve vězení k narovnání věcí. Tušila jsem, že až po osmi letech vyjdu ven, bude to takový fofr, že na žádné zrání už nebude čas. Napsala jsem paní prodavačce, co jsem ji přepadla a dost zmlátila, že se s ní chci setkat a poprosit o odpuštění. Napsala jsem otci, že to bylo hrozné, co jsme prožili, a že bych se s ním chtěla smířit. Když jsem vyšla ven, s oběma jsem se setkala. Paní prodavačka říkala, že od té doby, co jsem ji zbila, se bojí lidí. To je hrozné, to mě mrzí. Píšu jí teď k Vánocům, třeba se ještě setkáme. S otcem jsme na sebe zírali, už jsem myslela že uteču, ale pak jsme jen seděli, drželi se za ruce a brečeli, dlouho.

Ted žiju dost daleko od domova, mám práci a malý byt v nájmu, přijali mě v evangelickém sboru. Každý den prožívám jako zázrak. Protože nebýt Boha a paní kaplanky, skončila jsem jako troska a už bych to tady na zemi asi měla dávno za sebou.

Pán s vámi, vaše Marie