Suchdol, Dejvice, Kongo

2pol(ČB 3/2016) Sobota 6. února. Podle emailů, telefonů a esemesek to dopoledne vypadá, že jsou všichni nemocní a nikdo nepřijde… Nicméně  něco po půl druhé je kolem konečné pražského autobusu 147 rušno. Hemží se tu neurčitý počet evangelíků malých, větších i dospělých. Dáváme se do pohybu směrem k suchdolské kapličce, dále cestou z kopce lesem do Únětic. Tady někteří běhají přírodním labyrintem, jiní tráví čas v potoce, většina dětí zvládne zůstat na kamenech a nenabrat si vodu do bot. Rodiče mají energie o poznání méně, těší je jen tak si povídat. Přes cestu od potoka je stará Zapomenutá vrba, skupině dětí se podaří ji obejmout a spočítáme, že má obvod osm metrů.

Vracíme se zase do Suchdola a větší vytrvalé děti spolu s Martinou, Kateřinou a Lenkou odcházejí do kostela, kde stráví večer a noc.

1polVaříme postní polévku. Je to trochu s předstihem, půst začíná až ve středu. Postní polévka není jen ohřátá voda, jak někteří vyjadřují své obavy. Naopak je hutná, děti pilně krájejí spoustu zeleniny, vyrábějí z mouky a vajíček drobce. Polévka je postní, protože jejím prodejem v době půstu chceme získat peníze pro školu v Kongu, kterou provozují naši přátelé. Doba půstu je možností víc myslet na druhé. Mohu ušetřit tím, že si nekoupím něco pro sebe, a penězi podpořím někoho jiného.

Polévka je uvařena, připravujeme na neděli divadlo o Lutherovi, hrajeme potmě schovávanou. Ztemnělý sklepní prostor je ideální. Večer, při četbě knihy Na arše v šest, se právě i těm nejživějším zavřou oči.

V neděli ráno se do kostela trousí zpěváci, naposledy zkoušejí skladbu Missa simplex současného lotyšského skladatele Rihardse Dubry. Z kuchyně se line vůně česneku z ohřáté polévky. Bohoslužby jsou slavnostní, plné hudby, zpěvu, děti hrají divadlo, scházíme se na večeři Páně. Po bohoslužbách děti nabízejí za dobrovolný příspěvek uvařenou polévku. Vybraných peněz je něco přes 5 000 korun. V sobotu měly děti spoustu dobrých nápadů, co by se africkým dětem do školy hodilo. Brzy se dovíme, na co se peníze použily. Máme se dobře. Pánu Bohu díky.

Lenka Ridzoňová