(ČB 7-8/2015) Šárka Raichová je manželka evangelického faráře Jaroslava Raicha, který téměř dvacet let působil v Anglii v tzv. industrial mission (viz rozhovor s ním v ČB 1/2014). V současnosti žijí na samotě u zámku Lemberk v severních Čechách se dvěma dcerami, které Šárka učí formou domácího vzdělávání. Je výtvarnice, píše básně, duchovně doprovází a na její cestě je nepostradatelná mystika a laskavé soužití s přírodou a lidmi.
Šárko, vrátili jste se po dvanáctiletém pobytu v Anglii, kde jsi prošla kurzy duchovního doprovázení. Můžeš nám přiblížit, co duchovní doprovázení znamená?
Člověk, který je na cestě, se ocitá v životních situacích, v nichž potřebuje nahlédnout do svého nitra a porozumět sobě samému. Nejednou se nachází před životním rozhodnutím, popřípadě v životní krizi, a cítí, že co doposud plynulo, se náhle zastavilo či vyhaslo. Je tu potřeba prolnutí sakrálního a profánního. A právě v těchto životních předělech může mít své místo duchovní doprovázení. Duchovní doprovázející nepředkládá řešení, neposuzuje, nehodnotí, nestraní ani „nezachraňuje“. Svou přítomností, kontemplativním přístupem, otevřeností, laskavostí a trpělivostí může podpořit proces hledání, uzdravování či transformace. A to různými způsoby. Naslouchání považuji za nejdůležitější. Otevřenými otázkami může doprovázený najít odpověď v sobě samém. Je to proces hledání, formulování, uvědomění a následování. Doprovázející může doporučit biblický text, vhodnou knihu, způsob meditace, zápisky snů, kreslení, psaní básní nebo navrhnout změnu životního stylu. Přístupy se různí podle potřeby doprovázených. Je třeba podotknout nutnost důvěry a mlčenlivosti. Stále se vzdělávám v „psychospirituální“ tematice, jsem si vědoma své vlastní duchovní cesty. Určitě mi též pomáhá dar tvořivosti, imaginace a intuice. Snažím se přistupovat ke každému celistvě. S pokorou nezasahovat a respektovat Boží záměr, který může být mně neznámý.
Co může být cílem duchovní obnovy? Je to proces zdokonalování sebe sama, nebo má být moje obnova přínosem pro druhé? Nemůže to být trochu zrádná snaha o dosažení vlastní dokonalosti, opuštění nedokonalého společenství?
Člověk se obnovuje celý život, chceš-li. Život může být náročný i komplikovaný, ale vnitřně naplněný. Pokud bude v souladu s Bohem, neznamená to, že musí být v souladu se všemi lidmi. Důležité je, aby člověk vydržel sám se sebou a našel smysl své cesty. Je to celoživotní proces, nikoli jednorázový produkt. Naše společnost je zaměřena na výkon a účelnost. 
„Proces“ duše má však své zákonitosti. Jejím symbolem může být stále pokračující spirála, která obsahuje cykličnost i pohyb ze sebe. Také ji můžeme přirovnat k existenčním fázím motýla. Je čas, kdy si člověk plně, až hedonisticky užívá života, jako ta housenka, všechno mu hraje do karet, pak přijde zlom, ztrácí vazby, všechno ho opouští, zájem ochabuje a začíná období kukly. Ontologický sestup duše k podstatě bytí. Člověk se může jevit apaticky, možná i sobecky. Dochází k transformaci lidské bytosti. Není možné tento proces přerušovat, ale je dobré tomuto procesu rozumět a vnitřně jej unést. Je potřeba čekat, nenaléhat, až přijde pravý čas. Svatý Jan od Kříže popisuje tuto fázi jako temnou noc duše, aktivní vědomé zakuklování – oprošťování a pasivní setrvání v procesu – odevzdanost. A motýl je tu. Často zapomínáme, že to důležité se často rodí ve tmě, vskrytu. Známe všichni dobře jaké to je být v přítomnosti člověka zralého, vyrovnaného a milujícího. V tom spočívá smysl individuální proměny pro společenství.
Prožila jsi týden ve tmě. Má tato zkušenost oporu i v křesťanské tradici?
Určitě. Duchovní cvičení podle sv.Ignáce probíhá celý první týden v samotě, tichu a téměř ve tmě. Má to vliv na zvnitřnění a zklidnění. Prožila jsem týden v absolutní tmě, a to vědomě, svobodně a zcela záměrně. Tma je silný koncentrát, který není pro každého. Do tmy jsem šla za světlem. Věřila jsem procesu a věděla jsem, že je mi to potřebné. Pobyt byl pro mne osvobozující. Věř, nebo nevěř, bylo a je nás s touto zkušeností hodně.
S hledáním duchovního naplnění se pojí i snaha o zdravý životní styl. Co to pro tebe znamená? Selský rozum nám říká, že ve zdravém těle bývá zdravý duch. Různé nemoci mohou mít psychosomatický původ.
Vždy, co si pamatuji, mne zajímal celostní přístup k člověku. Když nejsme zdraví, necítíme se dobře, jsme limitovaní. Tělo, duše a duch jsou spojené nádoby. Některé nemoci či symptomy mohou napovědět, jak žijeme. Lidé odedávna naslouchali a pozorovali. Co třeba: mám toho plné zuby, to nemohu strávit, srazilo ho to na kolena, z toho mi pukne srdce, hlava se mi z toho rozskočí atd. Jak výmluvné. Starat se s láskou o naši „existenční trojinu“ je prostě dobré. Nerozmazlujme se, ale buďme k sobě pozorní.
Vím, že se léčíš homeopatiky. Jaká je jejich podstata?
My se léčíme bylinkami, homeopatiky, Bachovou květovou terapií, stravou, ale též tichem i smíchem nebo i půstem. Když byly děti unaveny, zůstaly doma a věnovala jsem se jim. Hlavně jsme se hodně mazlili. Nepotřebovaly léky. O homeopatii je spousta článků na internetu. Je to celostní medicína, etická a bez jakýchkoli vedlejších účinků. Principem je potence – vědomá informace. Je to prosté pro mne, ale složité či nepravděpodobné pro materialisty. Neodmítám klasickou alopatickou medicínu, ale snažím se, abychom jí zapotřebí neměli. Už mnoho let k lékaři nechodíme.
Duchovní obnova může mít různé formy a ignaciánské exercicie se prosazují i v evangelické církvi. Jak bys na závěr obhájila tuto duchovní cestu před skepsí evangelíků? Co myslíš, že chybí v protestantském prostředí?
Nejvíce nás asi uvězňuje vymezování a strach z ohrožení. Miluji svobodu svou i svobodu druhých, nalézání cest. Svoboda je velkorysý Boží dar. Nechám se poučit zkušeností druhých (tradicí) a jsem poslušna vlastní cesty. Ctím jednotu v rozmanitosti. V. E. Frankl píše o třech prvcích víry: postojový, prožitkový a tvořivý. Myslím, že všechny tyto prvky jsou obsaženy v exerciciích sv. Ignáce. Být dobře uzemněn a vědět, prožívat a prodlévat, tvořit a nacházet znamení, která mne vedou. Je to dobrodružství s prvky rizika, důvěry, zodpovědnosti i hravosti. V Bibli je prý 365x napsáno „nebojte se“. Že by na každý den?
Přeji nám všem radost ze života.
Připravil Jan Kirschner