(ČB 3/2015) Následující pondělí jsem si domluvila rozhovor s pěti studenty z třetího ročníku. Aiša, Tereza, Adéla, Stella a Vojtěch jsou sice spolužáci z jedné třídy, ale zároveň také ze dvou oborů. Jde o obor sociální péče a obor pedagogické lyceum.Farář Michal Šourek chodí každé pondělí do školy na pražský Spořilov, kde je mezi paneláky tak trochu ukryta Evangelická akademie –Vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola. Se studenty prvního a třetího ročníku střední školy mívá pobožnosti a já jsem se jedné z nich zúčastnila. Bylo to začátkem roku, a tak se Michalovo povídání točilo kolem novoročních předsevzetí; zpívala se píseň Moc předivná, po které následoval komentář k osudu Dietricha Bonhoeffera. Škoda že tak brzy zvonilo na přestávku. 

Proč jste si vybrali zrovna tuhle školu?

Vojtěch: Já jsem si ji vybral zcela náhodně z Atlasu středních škol. Vůbec jsem nevěděl, co to je za školu a nikdy jsem tady nebyl. Dalo by se to přirovnat k zabodnutí prstu do slovníku.
Aiša: Já taky náhodně.
Adéla: Škola byla pro mě náhradní, po přestupu v pololetí. Přestupovala jsem proto, že tady mám kamarádku, která chodí do vyššího ročníku, a sociální práce mě zajímá.
Stella: Chtěla jsem tento obor studovat z určitého osobního důvodu, příjemně mě to tady překvapilo.
Tereza: Na tuhle školu jsem přestupovala do druhého ročníku a vybírala jsem si ji kvůli sociálnímu zaměření.

Čím se vaše škola liší od ostatních?

Aiša: Je to malá škola, a tak je to tu přátelské a otevřené, všichni se znají.
Adéla: To že je škola malá, má své výhody i nevýhody. Když je nějaký problém, nedá se nikam zastrčit, je vidět a řeší se buďto s jednotlivcem, nebo jako třída s učitelem nebo s psychologem. Máme školní psycholožku, už se stalo víckrát, že různé komplikace ve třídě a ve škole řešila. Když to porovnám s minulou školou, vidím rozdíl.
Stella: Je tady přátelštější prostředí. Kdybych něco potřebovala, můžu jít za většinou lidí a pomůžou mi. Na základní škole byl každý sám za sebe.
Tereza: Tím že je škola sociálně zaměřena, lidi jsou tu mnohem přátelštější.
Vojtěch: Souhlasím s ostatními. Na druhou stranu mám rád klasické anonymní školní prostředí, trvalo mi dlouho, než jsem si zvykl. Pak jsem spatřil výhodu v tom, že mi škola dává mnoho prostoru pro samostudium.

Ve škole máte jako povinný předmět křesťanství a křesťanskou etiku. Co se tam učíte a dozvěděli jste se něco nového?

Aiša: Zrovna teď se učíme o normách a ctnostech.
Vojtěch: O tom, jak činit naše jednání dobrým. Také se učíme o judaismu a o křesťanství.
Adéla: Všechno bylo pro nás nové.

Probírali jste Bibli?

Stella: Četla jsem pár stránek z evangelia podle Marka. Dostali jsme malé Bible od lidí, kteří jednou přišli do školy a rozdávali je.

Teď máte hodinu s panem farářem, slyšela jsem, že je to alternativa k jiné hodině. O co se jedná?

Tereza: Tu hodinu učí jedna paní učitelka a naposledy si tam pouštěli film Pád Berlínské zdi. Učíme se tam vnímat a chápat ostatní kultury a dávat si informace do souvislostí.

A proč jste si zvolili pobožnost s panem farářem?

Aiša: Protože se tam zpívá a máme rádi pana faráře.
Vojtěch: Alternativa nikoho moc nebaví a pan farář mluví zajímavě a hezky.

Co probíráte na pobožnosti?

Vojtěch: Jednou jsme například probírali, jak vypadá kříž a vůbec různé typy křížů.
Adéla: Nebo co si představujeme pod pojmem světlo. Pan farář nám přinesl ukázat totem ze svíčky. A každou pobožnost také zapalujeme svíci.

Čtyřikrát do roka máte školní bohoslužby v kostele Jana Milíče z Kroměříže. Jsou pro vás bohoslužby něčím zajímavé?

Vojtěch: Pan farář má vždycky hezky připravené kázání a na Vánoce i Velikonoce nás po bohoslužbách pohostí cukrovím, koláčky a kávou.

Podílíte se jako studenti na bohoslužbách?

Aiša: Zapalujeme svíčky, zpíváme písně ze zpěvníku Svítá. Texty písní se promítají na plátno. Z Bible čte pan farář a modlí se. My se také modlíme.

Motivuje vás škola k přemýšlení nad svým životem?

Stella: Určitě; dost předmětů, které ve škole probíráme, mně pomohly v životních situacích.
Tereza: Celkově probíráme životní situace, člověk si může snadno, co prožívá, vnést do určitých hodin, jako je křesťanství, pobožnost, psychologie. Na mě vždycky nejvíc působí, když jsme v kostele. Pan farář k nám hezky promlouvá. Bere to tak, že většina z nás jsou nevěřící.
Adéla: Když probíráme téma, které nás osloví, máme možnost se s učitelem domluvit a pak mimo hodinu si s ním o tom pohovořit. Nebo dokonce i v té hodině. V hodinách hodně a rádi diskutujeme, i když je to občas náročné.

Chodíte už na praxi?

Adéla: My, kteří studujeme obor sociální činnost, jsme už měli první čtrnáctidenní praxi. Já jsem byla v domově pro seniory. Účastnila jsme se péče o klienty a jejich aktivizace, pomáhala jsem s přípravou a pořádáním různých akcí. Práce se starými lidmi není můj šálek čaje, ale chtěla jsem si to zkusit. Určitě se můj respekt a úcta k seniorům zvýšily o sto procent, ale dělat bych tuhle práci nechtěla.
Stella: Byla jsem také v domově seniorů, některé klienty jsem krmila a dělala jim společnost. Musím říct, že by mě ta práce hodně bavila. Pokud bych nešla dál studovat, šla bych tam pracovat.“

Studenty oboru pedagogické lyceum praxe teprve čeká. Už víte, kde bude?

Vojtěch: Rád bych šel na svoji základní školu. I když nevím, co by mně tam přidělili za práci.
Aiša: Chtěla bych jít do přípravného ročníku Cimburkova, kde jsou znevýhodněné děti z různých sociokulturních podmínek.
Tereza: Ještě jsem si nevybrala, ale asi půjdu také na Cimburkovu pracovat s dětmi. Měli jsme už možnost s nimi chvíli být a děti byly úžasné.

Máte představu, co byste chtěli po škole dělat?

Vojtěch: Jít na další školu. Chtěl bych studovat světové dějiny, klasickou filozofii nebo klínopis.
Stella: Chtěla bych studovat humanitární vědy.
Tereza: Mě zase zajímá psychologie.
Adéla: O svůj sen jsem už přišla, byla to práva. Chtěla bych jednou skončit na úřadě a pomáhat dětem a rodinám. Přemýšlím o Vyšší škole sociálně-právní. Druhá možnost je speciální pedagogika se zaměřením na ranou péči.
Aiša: Chtěla bych dál pokračovat na této škole, na vyšší odborné.

ptala se Romana Čunderlíková