(ČB 3/2015) Dlouho jsme o tom měli jen dílčí poznatky. Teprve Tabita Landová popsala bohoslužebný život Jednoty v plné šíři: od jejích počátků až do Bílé hory, od běžné bohoslužby až k obřadům při uzavírání sňatku (a při rozvodu!) či u lože nemocných. „Popsala“ je slabé slovo: Landová bohoslužebný život staré Jednoty sice pečlivě sleduje, a to jak v jeho proměnách, tak v jeho základní kontinuitě; ale navíc jej teologicky analyzuje a interpretuje. Opakovaným steskům, že nemáme dosud soustavné pojednání o teologii Jednoty, čelí metodicky z druhé strany: ne analýzou konfesí a traktátů, nýbrž bohoslužebného života Jednoty, do kterého se její teologická orientace otiskla nejzřetelněji. Čtenář se v rozsáhlém díle Tabity Landové setká s nejedním překvapením: Jednota nebyla církev bez zájmu o bohoslužebné formy, neponechávala je volné individuální tvořivosti aktérů bez snahy o jejich teologickou korektnost a bez snahy o jednotu církve v bohoslužbě. V tom je práce Landové také vysoce aktuálním, velmi dobře fundovaným příspěvkem do probíhajících diskusí o „ekumenické“ povaze evangelické bohoslužby.

Pro další bádání je cenná příloha knihy, v níž autorka uvádí 15 bohoslužebných pořádků (agend), přepsaných ze starých tisků či rukopisů; většinu z nich vidí běžný čtenář poprvé.

Pavel Filipi

LANDOVÁ, Tabita. Liturgie Jednoty bratrské 1457–1620. Pavel Mervart 2014.