(ČB 3/2015) Je dobré, nesnažíme-li se pocity únavy potlačovat. Nebezpečí může číhat v neochotě přiznat si, že to všechno, co jsme až dosud podnikli, nakonec nevedlo k cíli. Únava se nás snaží vyzvat, abychom si znovu položili otázku, o co nám v životě skutečně jde.

Připustit si, že jsme unaveni. Odpočinout si, ale taky přemýšlet, co nám únava chce říct, k čemu nás dovést. Podobně, jako je bolest signálem, že se něco děje, je signálem únava.
Autor knihy, Anselm Grün je benediktinský mnich, žije v Německu. Je vyhledávaným duchovním vůdcem, má zkušenosti s únavou svojí i s únavou mnoha lidí, které duchovně doprovází. Ve své knize přibližuje, jak se na únavu dívá duchovní tradice: je to šance změnit svůj život, šance dát prostor duši, aby dokázala přijímat. Nejde o to s únavou bojovat, ale naučit se s ní žít. Začít v ní vidět přítelkyni, která nám pomůže poznat pravdu o sobě samých i o Pánu Bohu.

Unaveni jsme (někdy) všichni. Čím? Prací a povoláním, partnerským vztahem, církví, politikou, sami sebou. Únavu mi působí moje okolí, nechám se vysát svou prací, šéfem v zaměstnání, nakazí mne únava druhých. Z církve mizí děti a mládež. Partnerský vztah je jednotvárný, žijeme vedle sebe místo spolu… Únava je výzvou si to všechno přiznat, něco oplakat, otevírat se novým cestám.

Příčiny únavy jsou somatické, psychické a systémové.
Jednou z příčin únavy je nespavost. Jak na ni? Spánek si nelze vynutit. Ke spánku je zapotřebí určitého postoje. Tím je opuštění sebe samého. Mnoha lidem je to zatěžko. Neradi nad sebou ztrácejí kontrolu. Důležitou pomocí při nespavosti je rituál večerní modlitby. Může to být slovní modlitba nebo modlitební gesto. Večerní rituál za námi zavře dveře uplynulého dne a otevře před námi dveře noci. Nehodnotím, co a jak se stalo, jen Bohu odevzdám svůj den. Pustím jej z rukou a pak se ve spánku vrhnu do Boží náruče. Taky mohu den uzavřít tak, že překřížím paže na hrudi a představím si, že v mém nitru je prostor ticha, kam nemají přístup denní problémy, nevyřízené věci, ani lidé, kteří mne zraňují.
Únavu může působit můj perfekcionismus, chybné představy o sobě samém a stálý strach o to, co si o mně druzí myslí, nebo zbytečné starosti, třeba o sebe a svůj blahobyt. Ale taky rezignace. Nejsme už schopni se pro něco nadchnout. Děláme všechno bez zájmu, ztrácíme tak kontakt se svou duší.
Unavuje to, když je vše řízeno odjinud, nemůžu se podílet na rozhodování.
Další příčinou únavy je, když ztratím kontakt s vnitřním zdrojem, přestanu čerpat z pramene Ducha svatého. Nebo žiju mimo obraz, který si o mně vytvořil Bůh.

V Bibli je mnoho příkladů únavy. Unavený byl Ježíš, jeho učedníci (třeba v Getsemane nebo na lodi, když celou noc nechytili žádnou rybu). Unavený byl autor žalmu 69, který ochraptěl voláním Boha. Prorok Elijáš se usadil pod kručinku a přál si smrt. Elijáš je unavený úspěšný člověk, který zavírá oči před dalšímu výzvami. Přišel o nadšení. Potřebuje anděla, který ho probudí. Unavená je taky Mariina sestra Marta. Ženy se často cítí unaveny, když nemají dost času na vlastní srdce.

Anselm Grün zná únavu z pohledu mnicha. Ráno brzy vstávat a modlit se, poté tiše kontemplovat. Je-li mnich unaven, věnuje svou pozornost jen nemnoha věcem. Únava je pozitivní v tom, že člověka oprostí od rušivých vlivů okolí, pomůže se soustředit. V kontemplaci se člověk zahledí do základu.

Jak na únavu?
Přiznat si, že unaven jsem. Po příchodu z práce si čtvrt hodiny zdřímnout; když mám chřipku, zůstat ležet; při únavě za volantem poslouchat muziku nebo hlasitě zpívat… Únava mi otevírá oči pro vnímání vlastních hranic. Únava se nás ptá, jestli jsme skutečně prostupní pro Božího Ducha, nebo jestli máme potřebu sebepotvrzení u všeho, co děláme.
Už Platón chválil kult a slavnostní obcování s bohy, které přináší osvěžení z útrap práce. Volný čas je potřeba k regeneraci a získání vnitřního klidu. Římané mají pro volný čas slovo „otium“, Řekové mu říkají „schole“. Tento pojem je odvozen od slova „echein“-mít, držet, zdržovat se. To je blízké našemu slovu „škola“. Místu, kde se máme zdržet, abychom si stačili osvojit to, co potřebujeme k životu.
Volno je čas duše. Čas, kdy člověk věci nechává, aby se dály, kdy mlčí a zůstává v klidu. Nemusím neustále jen měnit svět. Nietzsche vidí jako nejdůležitější úkol vzdělání učit lidi dívat se. Nicnedělání („schole“, škola) je místem, kde se lidé učí správně dívat. Podle Nietzscheho přesvědčení je činnost toho, kdo se nenaučil dívat, jednoduše hloupá. Podobá se činnosti stroje. Nelze ji přerušit, a tudíž vede k únavě.
Židovská a poté i křesťanská sobota znamená přestávku. Den osvobozený od jakéhokoli „kvůli“ a „za jakým účelem“. Svatý není den účelu, ale den bezúčelnosti. Den únavy.

Býváme unaveni. Je potřeba si to přiznat. Na vlastní únavu se podívat, poslechnout si, co nám chce říct, k čemu nás vybízí, na co nás upozorňuje. Kdo nebo co nás tolik unavuje? Nemáme nějak změnit směr? Třeba nám únava ukáže kontemplativní rozměr našeho života. Třeba nám pomůže najít nový začátek.
Vyspěte se a pak si knihu přečtěte.

Lenka Ridzoňová

Grün, Anselm. Lék na únavu ze života.
Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2014. 120 s.