(ČB 11/2014) V úvodu seriálu o moderní architektuře jsme psali o kostelíku v Přerově. Teoretik architektury Emil Edgar jej považoval za první moderní stavbu protestantského kostela, odpovídající ideálům české reformace, a popisuje jej takto: „Hle, kostel, který je první uměleckou formulací moderního kostela na naší půdě, zatímco stavitelství kol kolem ustrnulo v pseudogotických schématech. Kdybychom nevěděli, že kostelík navrhl cizinec, nic by nám to nepřipomínalo. Je ze všech novodobých kostelíků u nás nejvíce českým. Přerovští zovou věž jeho pro její nízkou stanovou střechu věží husitskou. Kostelík tichý a opravdový, logicky, důsledný a účelný v ryze evangelickém duchu. Hle, moderní kostel! Není třeba ukazovati na pokrok za hranicemi, na lepší a důraznější příklady v cizině, cizina přišla k nám sama příkladně krásným a výchovně významným.“

Tím cizincem, který kostel dokončený v roce 1908 navrhl, byl známý německý architekt Otto Kuhlmann, který o rok později dokončil na našem území druhý velmi podobný kostelík, a to v Roudnici nad Labem. Kuhlmann se specializoval na stavby evangelických kostelů po celém Německu a kostely tvořily většinu staveb, které navrhl.

Ryze český a protestantský kostel?

A co je na stavbě tolik ryze českého a protestantského? Edgar uvádí, že stavitelé v jeho době neuměli „mysliti“ jinak než ve formách katolických a jejich stavby byly výsměchem českého protestantismu. Evangelický kostel nemá mít kněžiště – nejsvětější „božiště“. Kostel má být podle Edgara spíše jednoduchou modlitebnou; evangelík nechodí do kostela, aby se tam pomodlil v tichosti, prostor ožívá teprve ve shromáždění věřících. Evangelická církev má žít Slovem a proto má mít pro svoji „stavební myšlenku“ prostor kazatelský. To musel Edgar v přerovském kostele ocenit. V čele chrámové lodi byla velká, symetricky umístěná kazatelna s bohatou květinovou ornamentální malbou na okolních stěnách. Ta by se nám dnes mohla zdát jako kýč (kazatelna i dekorativní malba), srovnáváme–li s dobou ovlivněnou secesí. Dnes je již interiér přemalován do jednolitých jasných ploch dle současných minimalistických trendů. Rekonstrukce se uskutečnila po poškození kostela rozvodněnou Bečvou v roce 1997. Také vyvýšená kazatelna již v kostele není a interiér byl vybaven novým stolem Páně a pěkným ambonem – malou kazatelnou, takže se od katolických interiérů, navrhovaných v současnosti, už tak zásadně neliší. Radikální slova o důsledném protestantském odvratu od kostela katolického rázu tak mají dnes již jiný náboj. Více z původního interiéru se zachovalo v roudnickém kostele, kde nad vyvýšenou kazatelnou zmizel jen baldachýn a naleznete zde ještě původní lavice s přepážkou na oddělení prostoru pro muže a ženy.

Sborový dům – komunitní centrum

Kostely v Přerově a v Roudnici hrají též prim jako první sborové domy, kde byly sakrální a užitné prostory komunity věřících spojeny v jedné budově. Do té doby převažovala

tendence stavět kostel od fary odděleně, nepočítáme-li například sborové domy ve velkých městech, kde byla určující cena pozemků a potřeba financovat provoz sborů z nájemních bytů. Pokud je ale kostel ve svém měřítku střízlivý a je prostorem vhodným pro ztišení i bohoslužebné shromáždění a v jeho blízkosti je praktická fara, tak to též jistě není pro život křesťanské obce špatný model. Po sto letech se i katolíci více než inspirovali a velké farní domy – komunitní centra rostou ve světě jako houby po dešti.

Oba kostely užívají živé sbory s vlastním farářem, ten roudnický je živý možná trochu méně. Na jeho stránkách například najdete výzvu, že se hledá mládež. Severní Čechy jsou přece jen kraj více ateistický než Morava. Oba kostely jsou ale otevřeny k bohoslužbám každou neděli a to může být příležitost vidět jejich architekturu na vlastní oči.

Jan Kirschner