(ČB 11/2014) V Japonsku tvoří protestanti nepatrnou menšinu, v Koreji třetinu společnosti. Partnerské církve se navzájem zvou na synody. To platí i mezi ČCE a Presbyterní církví v Koreji (PCK). Na synod v Koreji delegovala tento rok synodní rada svého člena Pavla Stolaře a mne, tajemníka pro ekumenu. PCK nás pozvala, abychom v Soulu, před jejím synodem, poznali situaci korejské menšiny v Japonsku. Tak jsme v září strávili dvanáct dnů na opačném konci světa, v Japonsku a v Koreji mezi bratřími a sestrami v Kristu. Obrovskou pomocí bylo, že naši faráři ze sboru v Kobylisích pro nás naplánovali program a celou dobu nás doprovázeli; japonský farář Shinil Son v Tokiu a korejský farář Ryu Kwang-Hyun v Soulu. Oba byli nesmírně trpěliví a se vším nám pomohli.
I v té krátké době jsme viděli a zažili hodně
V Japonsku, kde žije kolem 120 milionů lidí, je něco přes milion křesťanů, což je malinká menšina v zemi, kde je tradičním náboženstvím buddhismus a konfucianismus. Ale v praxi, jak nám vysvětlil bratr Shinil, je Japonsko velice sekularizovaná země a náboženství zde hraje jenom nevýznamnou roli. Korea byla od roku 1910 až do roku 1945 japonskou kolonií, což japonsko-korejské vztahy dodnes zatěžuje. V této souvislosti jsme byli požádáni, abychom vyprávěli o česko-německých vztazích v historii a o smíření mezi Čechy a Němci. Mluvili jsme o tom na setkání Presbyterní korejské církve a japonské Spojené Kristovy církve (United Church of Christ), které slavily 30 let misijní spolupráce bohoslužbou a debatou o dalším společném zvěstování evangelia v japonské společnosti. Při občerstvení jsme v tomto společenství zažili docela citelné zemětřesení o síle 5,5 Richterovy stupnice.
Ozvěna z Japonska
V Tokiu jsme navštívili i japonskou centrálu luterské církve, která pomáhala obětem neštěstí po nukleární havárii ve Fukušimě. Vybudovala zde komunitní centra, kde se lidé scházeli a dostávalo se jim pomoci. Naše sbírka pro oběti katastrofy z Fukušimy putovala právě k luterské církvi a její pracovníci nás prosili, abychom všem dárcům tlumočili srdečné poděkování. Vedle církevních setkání jsme měli možnost navštívit památky jako buddhistický chrám a císařskou zahradu, která je oázou v rušném městě, kde žije kolem 15 milionů lidí.
Rozmach křesťanství v Koreji
V Jižní Koreji je situace křesťanů docela jiná než v Japonsku. Protestanské církve jsou mladé, vznikaly v druhé polovině 19. století. Až v posledních desetiletích velice rostou a dnes je křesťanská asi třetina jihokorejského obyvatelstva. Presbyterní církev v Koreji (PCK) je největší protestantská církev a má kolem tří milionů členů. Má velké i malé sbory; v těch velkých může být i deset tisíc členů a 20 farářů. Jsou i sbory, kde první bohoslužby začínají v sedm hodin ráno a poslední končí v osm hodin večer. V Soulu jsme měli možnost takový velký sbor navštívit; já jsem kázal a Pavel Stolař shromáždění pozdravil.
Příklad moderní misie
Velice zajímavá byla návštěva v malém sboru Saerom v Bucheonu, asi hodinu cesty od Soulu, který byl založen v osmdesátých letech 20. století. Místní farář nás seznámil s jejich aktivitami: sbor má školku, středisko pro rodinu, pomáhá školákům trávit smysluplně volný čas, má kavárnu, divadlo a provozuje spolu s městem knihovnu. Na některé činnosti finančně přispívá město. Je to komunitní práce, v dobrém smyslu misijní. Služba tohoto sboru může být i pro nás velice inspirativní. Ale řekli nám, že to není typický sbor, spíš je i pro Korejce vzorem, jak sloužit svému okolí, komunitě, kde sbor žije.
Synod PKC
Samotného synodu se účastnilo kolem 2000 synodálů a hostů. Na úvod jsme slavili krásné bohoslužby s velkým pěveckým sborem. Ekumenické oddělení PCK připravilo zajímavý program pro všech asi třicet ekumenických hostů a staralo se o nás vzorně. Většina hostů byla z Asie, nemalá skupina pocházela z Koreje, ale v současné době slouží v USA, Indii, Česku a jiných zemích. Hostitelé nás pozvali i k aktivní účasti na konferenci o uzdravení a smíření. Ještě jednou nás požádali, abychom sdělovali zkušenosti ČCE, pokud jde o smíření mezi Čechy a Němci. Na toto téma reagovali mnozí s velkým zájmem.
Příprava na sjednocení Jižní a Severní Koreje
Využili jsme i pozvání další protestantské církve v Jižní Koreji – Presbyterní církve v republice Korea (PROK), která se v padesátých letech 20. století oddělila od PCK. PROK je mnohem menší, má přibližně 290 000 členů. Obě církve dobře spolupracují v různých oblastech, například v otázce sjednocení Koreje, což je pro obě církve důležité, jak jsme se na návštěvě centrály PROK dozvěděli. Chtějí přispívat k tomu, aby církve a společnost v Jižní Koreji byly na možné sjednocení co nejlépe připraveny. Proto byl součástí našeho programu i výlet na sever Jižní Koreje do místa, odkud jsme už mohli do Severní Koreje dohlédnout. Nedaleko od hranice jsme navštívili školu pro sjednocení, kde studuje v současné době osm lidí. Školu vede farář z PROK, který je přesvědčen, že sjednocení Koreje není příliš daleko. Vyzval nás, abychom na to i my v našich modlitbách pamatovali.
O naší cestě by se dalo ještě hodně vyprávět. Ve sboru v Praze-Kobylisích, kde se schází jak korejská, tak japonská komunita, je vždy příležitost se o našich partnerských církvích v Koreji a v Japonsku informovat. Mluvili jsme s mnoha Korejci, kteří plánují v příštích letech návštěvu Prahy a České republiky. U obou církví vidím do budoucna spoustu možností spolupráce a jsem přesvědčen, že česko-korejské kontakty budou pro obě strany velice inspirující.
Gerhard Frey-Reininghaus