Co si tak farář může vzít jako odraz jiného než Bibli, že jo… Vždycky po večeři Páně posílám lidi do lavic s požehnáním podle 1Tes 5,23 – „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny…“ Připadá mi, že to má hlavu a patu, a když je řeč o sexualitě, tak rozhodně také.

Předně – sexualitu dal Bůh lidem už v ráji. Adam s Evou dokonale patřili Bohu (byli tedy svatí) a Bůh je s požehnáním posílá, aby si sexu užili (Gn 1,27). Kterýsi církevní otec prý píše, že si naši rajští prarodiče užívali orgasmu mnohem bouřlivějšího, než si my dokážeme představit.

Sám Bůh pokoje… Jakkoliv je sex někdy (tedy většinou) dost divočina, v konečném součtu je to dárek od „Boha pokoje“ a má vést k tomu, abychom žili pokojně. Aby na konci byl pokoj jednoho těla, složeného z těch dvou.

Když zůstanu u té trojice „duch, duše, tělo“ – tak tohle je o //duši//. O našich psychosociálních vazbách. Aby po vší té sexuální divočině člověk neodcházel s neblahým pocitem, že zneužil nebo byl zneužit, protože rozkoš nelze brát, aniž by ji člověk zároveň také dával. Když tohle nefunguje, vznikají z toho nepěkná zranění a poskvrny ve vztazích.

Je to ale i o //duchu//. Nepokoj je prvním zřetelným signálem, že něco v pořádku není. Je to takový evangelikální obrat, ale „mít v něčem pokoj“ je užitečné měřítko pro každého křesťana. Dělat něco proti vlastnímu svědomí či přesvědčení je na 99 % blbě a to jedno zbývající procento nestačí, je vlastně blbě taky, až moc. Člověk si zadělává na úraz či poskvrnu ve vztahu s Bohem.

U toho //těla// se znovu a znovu jako farář potkávám s partnery, kteří spolu nejsou schopni o sexu mluvit. Mluvit o tom, co se jim líbí a nelíbí. Co dělat, jak často… Připadá jim to trapné – ale mlčení k pokoji nepovede, právě naopak. V téhle souvislosti pak jen na okraj, že těhotenství sice není úraz, ale o antikoncepci by se ti dva měli umět bavit také. Pochopitelně předem.

Tak – všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě!

Jaroslav Pechar