(ČB 4/2021) Základ církve tvoří vedle samého Krista lidé. A jejím jádrem jsou lidé aktivní. Nejeden potenciálně aktivní evangelík však odpadne paradoxně právě po etapě svého duchovního života, během níž by se měl ve své víře utvrdit – po konfirmaci. Čím to je? A jak to udělat, aby byl „kostel“ pro konfirmandy atraktivní i v dnešním světě, plném rozmanitých možností, jak vyplnit svůj volný čas?

   POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK

Přestože v rámci všudypřítomného (a leckdy nutného) škatulkování máme tendenci na to zapomínat, mladé v církvi nelze černobíle rozdělit na „děti“, „konfirmandy“ a „mládež“. Právě proto, že se v reálu všechny tři věkové skupiny částečně překrývají a jasné hranice mezi nimi neexistují, je třeba, aby byly provázány. Chceme-li konfirmandům ukázat, proč má smysl v církvi být, neměli bychom se zastavit jen na přípravě programů pro konfirmační cvičení. Je toho potřeba víc.

Především je třeba mít na co navázat. Ráda konstatuji, že naše evangelická mládež je živá a v tomto směru má ČCE hodně co nabídnout. Činné mládeže ve sborech, akce seniorátních odborů, každoroční sjezdy… Tihle lidé mají kam jít, kde hledat společenství.

Neméně důležité je však také mít na co navazovat – a právě na to možná zapomínáme. Odkud se vlastně vzal konfirmand? Konfirmand přerostl nedělní školu a dostal se do věku, kdy se potřebuje zamýšlet nad základy vlastní víry. Zrovna v tomhle období potřebuje mít kolem sebe dobrou partu vrstevníků, kteří se na cestě víry budou podpírat. Narážíme ale na skutečnost, že právě taková parta se často utváří až během konfirmačních cvičení, což může být pozdě. Rok, který spolu konfirmandi stráví, je krátký.

Vedle otevřeného, ale blízkého společenství je důležitý i aspekt systematického biblického vyučování, jež by bylo lépe stavět na pevnějších základech, než běžný konfirmand má – už jen proto, že větší objem pasivních vědomostí z dětství mu právě při přechodu mezi mládež může poskytnout širší prostor k promýšlení, prohloubení a ukotvení své víry.

Co tedy s tím? Podstatným argumentem může nepochybně být: „Máme přece nedělku!“ Děti v církvi mají však větší potenciál, než jaký mohou využít nedělkáři během půlhodiny v rámci bohoslužeb. V současné době mají zvlášť děti ve větších městech k dispozici škálu nepřeberného množství kroužků, kterým ve většině případů program v kostele ani nemá ambice konkurovat. To nám poskytuje prostor, jejž můžeme vyplnit (koneckonců doslova – v našich sborech máme většinou dobré zázemí). V rámci práce s dětmi lze vedle nedělní školy organizovat i biblickou pro děti. Ani tam ale hranice nekončí. S dětmi v kostele se dá podnikat v zásadě cokoli od činnosti podobné skautu přes dramatické kroužky po sportovní hry. Spolu s nimi pak mohou probíhat další víkendovky, výpravy, tábory, soustředění… Vedoucí se zkrátka realizuje v tom, co jeho a děti baví. Základem samozřejmě je ke každé takové aktivitě přidat biblický program a společnou modlitbu. Takový formát pak otevírá prostor pro vytváření dětského společenství, jež poslouží jako dobrý základ pro duchovní i další život dětí v konfirmandských letech. V neposlední řadě může takový „kroužek“ působit misijně. Inspirací nám na poli práce s dětmi mimo nedělní školu může v lecčems být Církev bratrská a její dorost.

Zamysleme se tedy každý nad situací ve svém sboru. Se začínáním aktivit pro děti mohou vypomoci třeba právě starší konfirmandi (a mládež), pro něž to bude znamenat vítaný příspěvek do dění ve sboru. Možná právě tahle doba je vhodnou příležitostí k promýšlení nových cest, které pomohou vytvářet dětská společenství, z nichž vzejdou nadšení konfirmandi.

Chcete se inspirovat? Podívejte se na webové stránky branicky-dorost.webnode.cz.

Pavlína Kroužková, členka mládeže ve sboru Praha-Braník