(ČB 3/2021) Zkusila jsem se zeptat dětí, jak vidí svýma očima nedělní školu.Většina odpovědí byla pozitivních, některé celkem neutrální, pro některé děti je nedělka více či méně nutná až nudná povinnost. Podobně na nedělní školu zavzpomínali někteří, kdo ji už opustili. Nejprve jsem poprosila děti o vyjádření pomocí jednotlivých slovních druhů; podstatné jméno, přídavné jméno, sloveso, citoslovce.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
Děti použily slova jako „vyprávění, zpěv, hry, legrace, zábava, kamarádi, Bůh, příběhy, učení o Pánu Bohu, náhrada za bohoslužby“. K tomu byla přiřazena přídavná jména jako „veselá, zábavná, dobrá, biblická, Boží, příjemná“. Ale i „nudná, nudnější, stresující“.
Slovesa, kterými děti nedělní školu popsaly, vyjadřují jednak aktivitu učitele: vyprávět a učit (se), jednak aktivitu dětí nebo všech dohromady: zpívat, modlit se, hrát, malovat, vyrábět. V nedělní škole je důležité obojí: učit se, dovědět se, ale také být vtažen a zaměstnán, být sám aktivní. Sloveso modlit se připomíná další aspekt nedělní školy: pozvat děti k víře, ukazovat jim, že je pro nás důležitá, vtahovat děti do zbožnosti. Konfirmand Jura definoval nedělní školu takto: „Hodina, na které tě učí, jak být křesťan.“
Ve více odpovědích se objevuje slovo „škola“ a „učení“. Nevím, zda je to ovlivněno zažitým názvem nedělní „škola“, nebo zda opravdu děti (i učitelé?) považují nedělku primárně za školu. Vyvstává mi z toho otázka: Je to tak dobře? Nemá být nedělní škola spíš pokračování bohoslužeb, resp. bohoslužby pro děti/s dětmi? Nebo opačně: Jsou i bohoslužby v něčem učení, škola?
V odpovědích dětí se neobjevuje slovo rozhovor. Nicméně jej tuším za slovy „povídáme si“ a „bavíme se o příbězích z Bible“.
Uznávám, že chtít po dětech se vyjadřovat pomocí jednotlivých slovních druhů, je trochu obtížné, ale někteří to zvládli bravurně. Myslím, že třeba citoslovci se dá povědět docela dost. Darkovo slovo „mňam“ připomíná, že i „víra prochází žaludkem“. Justýnka použila citoslovce: „aha!“ (Kéž by toto zaznívalo jako zhodnocení výuky i v běžné škole.) Co chtěli vyjádřit další slovy: lalala; chacha; jé!; uf; haha; chrocht; uá! si můžete domýšlet sami.
Citoslovce, které nedělní školu charakterizuje podle jednoho z učitelů, je „psst“.
Proč chodíte do nedělní školy? je další otázka. Je to zábavnější, resp. srozumitelnější než bohoslužby pro dospělé. Aloisie napsala: „Do nedělky chodím, abych dohlédla na mladší sourozence a taky mě to tam víc baví.“ Hajnalka říká, že z kostela, když se nejde do nedělky, bolí hlava. Zato Tonička by raději někdy poslouchala kázání pro dospělé. Viktorek chodí do nedělky proto, že „to dělá maminka a líbí se mi tam“.
Poslední otázka zněla: Co nahrazuje nedělku během covidové karantény? Někde fungují rodiče či prarodiče, u Laury doma se dívají na pana faráře (on-line bohoslužby) a pak dětem čte babička z Bible. U Dorotky si vyráběli s mámou biblické postavičky z papíru, podobně si doma čtou z Bible a vyrábějí u Darka a Bena. Amos doporučuje: „Videa na youtube nosislav; odebírejte!“ Dětem z dejvického sboru v týdnu posílá farářka biblické kvízy. Konfirmandce Rebece rodiče bohoslužby pro dospělé dovysvětlí.
Dělat na dálku anketu mezi dětmi jde těžko, navíc o nedělní škole, která už se skoro rok ve většině sborů nekoná. O to víc jsem dětem i jejich rodičům vděčna za odpovědi. A těším se, až se budeme zase moci scházet normálně.
Náhrady jsou dobré, ale jsou to pořád jen náhrady. Shrnula to Mája: „V Nosislavi máme „videonábožko“, je to příběh z Bible, zahraný stíhnohrou. Na začátku Ondřej s Ivou mají vtipnou scénku a to mě hrozně baví. Stejně mi ale chybí ostatní děcka, protože s některými se nemůžu vidět, a to video nenahradí.“
Lenka Ridzoňová